20 C 161/2023-22 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhá peněžitého plnění z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou dne [datum] uzavřely žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], podle níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč za poplatek ve výši 17 949 Kč složený z úroku ve výši 7 574 Kč, z administrativního poplatku ve výši 6 505 Kč a poplatku za pojištění. Žalovaná zaplatila celkem 17 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek přešla pohledávka na žalobkyni. Žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 8 609,93 Kč, dlužný poplatek ve výši 4 085,07 Kč, úroky a úroky z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí byla řádně doručena. 3. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkový zjištěním: Mezi žalovanou a [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě žalovaná obdržela 12 000 Kč, které se zavázala vrátit v 29 měsíčních splátkách po 999 Kč a poslední splátce ve výši 978 Kč spolu s úrokem ve výši ve výši 7 574 Kč (42 % ročně), poplatkem za zpracování úvěru ve výši 6 505 Kč a s poplatkem za pojištění ve výši 3 870 Kč (prokázáno smlouvou o spotřebitelském úvěru). [právnická osoba] postoupila pohledávku žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek) a postoupení žalované oznámila (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky a podacím lístkem). Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k plnění (prokázáno předžalobní výzvou a podacím lístkem). Ohledně úvěruschopnosti žalované [právnická osoba] vyšla z toho, že žalovaná je zaměstnána na dobu neurčitou jako balička u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem 14 220 Kč, je vdova, vyučená, bydlí v nájmu. Důvodem půjčky jsou neočekávané výdaje. Dle zákaznické kary měla žalovaná předložit občanský průkaz, pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíce září a říjen (prokázáno zákaznickou kartou – žádostí o spotřebitelský úvěr). Žalovaná splatila právní předchůdkyni žalobkyně 12 000 Kč (prokázáno tabulkou umoření). 4. Podle § 1879 obč. zák. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 5. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitele, podle § 1810 a násl. o. z. 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty prvé téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 8. S ohledem na shora citovanou právní úpravu soud hodnotil, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. 9. Následkem nedostatečného prověření úvěruschopnost dlužníka je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C -679/18). 10. Hodnocení úvěruschopnosti nemůže poskytovatel spotřebitelského úvěru založit pouze na prohlášení dlužníka. Údaje uvedené v zákaznické kartě nelze zpětně ověřit. Žalovaná, pokud má být vycházeno ze zákaznické kary, v době uzavření smlouvy byla zaměstnána s čistým měsíčním příjmem 14 220 Kč, bydlela v nájmu. Není zřejmé, jaké výdaje jsou obsaženy v částce 3 000 Kč, co víc dle formuláře jde o pouhý odhad. Nebyla žádána např. nájemní smlouva či SIPO, kde by se reálné výdaje žalované projevily. Důkladnější prověření schopnosti splácet úvěr bylo namístě i s ohledem na skutečnost, že žalovaná měla pobírat nízkou mzdu a trvalý pobyt měla hlášený na ohlašovně městského úřadu, o vše navíc za situace, kdy si brala úvěr kvůli neočekávaným nákladům. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nepostupovala s dostatečnou odbornou péči. Tím právní předchůdkyně žalobkyně porušila zákon o spotřebitelském úvěru a smlouva o spotřebitelském úvěru je z tohoto důvodu neplatná. 11. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 obč. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy a vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila částku přesahující poskytnutou jistinu (vrátila, oč se bez právního důvodu obohatila), byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 13. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, měla by proto právo na plnou náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Dle obsahu spisu jí však žádné nevznikly, odtud výrok II.