14 C 158/2025-124 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 46 984,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21.8.2019 smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, , jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 100 000 Kč na úvěrový účet žalovaného číslo , č. účtu, , a žalovaný se zavázal vrátil tyto peněžní prostředky v měsíčních splátkách po 1 409 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, s tím, že úvěr měl být při řádném splácení splacen nejpozději do 20.8.2026 (od první splátky úvěru dne 20.9.2019). K čerpání úvěru došlo dne 21.8.2019, a to po posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, po doložení jeho příjmů a posouzení výdajů. Žalovaný své závazky ze smlouvy neplnil řádně a včas, úvěr byl proto prohlášen za okamžitě splatný ke dni 20.7.2024. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 45 298,70 Kč, poplatků za upomínání ve výši 1 500 Kč a neuhrazené pojistné za období 19.2.2024 do 18.3.2024 ve výši 186 Kč, dále kapitalizované úvěrového úroku v částce 3 012,04 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku v částce 3 619,12 Kč, tedy příslušenství vyčíslené ode dne zesplatnění dluhu do podání žaloby (20.7.2024 do 28.5.2025), to vše spolu se sjednaným úrokem 4,90 % ročně z částky 45 298,70 Kč od 29.5.2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 46 984,70 Kč od 29.5.2025 do zaplacení. Žalobkyně žalovaného upomínala, naposledy předžalobní výzvou před podáním žaloby.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla řádně doručena, nevyjádřil, a po celou dobu řízení zůstal nečinný.3. Soud nejprve zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout, neboť v poměrech projednávané věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je slovenským státním občanem. Z obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný měl v době zahájení řízení bydliště na území České republiky, a to v obvodu nadepsaného soudu. Podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech je dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného.Následně soud zkoumal otázku rozhodného práva, přičemž na základě pravidel pro určení rozhodného práva stanovených v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17.června 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), dospěl k závěru, že rozhodným je právo české, neboť podle čl. 6 nařízení je rozhodným právem pro smluvní závazkové vztahy, které vznikají ze spotřebitelských smluv, právo země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště, pokud obchodník provozuje svou profesionální nebo podnikatelskou činnost v zemi, kde má spotřebitel své obvyklé bydliště, nebo se jakýmkoli způsobem taková činnost na tuto zemi nebo na několik zemí včetně této země zaměřuje a smlouva spadá do rozsahu této činnosti. Vzhledem k tomu, že k žalovaný měl v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště na území České republiky, a žalobkyně provozuje svou činnost rovněž na území České republiky, je rozhodným právem právo české.4. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl zejména následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:Z žádosti o poskytnutí úvěru vyplynulo, že žalovaný požádal o neúčelový úvěr ve výši 100 000 Kč se způsobem čerpání na účet žadatele, číslo účtu , č. účtu, , s rozložením splátek do 84měsíčních plateb. Ke své osobě uvedl, že je zaměstnán s měsíčním čistým příjmem 24 000 Kč s pravidelnými měsíčními výdaji bez splátek úvěrů ve výši 5 000 Kč.Z interních šetření (CBCB informace) soud zjistil, že byla zjišťována zadluženost žalovaného s tím, že žalovaný v době podání žádosti o úvěr nebyl úvěrově, ani jinak zadlužen.Z obratových výpisů z účtů vyplynulo, že žalovaný disponoval pravidelným měsíčním příjmem ze zaměstnání v období od února 2019 do června 2019 v průměrné výši 15 103 Kč (platby označené jako mzda).Ze smlouvy o poskytování služeb elektronického bankovnictví ze dne 29.1.2019, včetně dohody o aktivaci služeb ze dne 29.1.2019 soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 29.1.2019 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování služeb ČSOB telefonního, internetového bankovnictví, ČSOB Internet Banking 24, včetně doplňkových služeb za sjednané poplatky, které budou inkasovány z účtu žalovaného číslo , č. účtu, .Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, , ve znění dodatku včetně jejích příloh (sazebníku poplatků, obchodních podmínek spotřebitelských úvěrů, sazebníku), má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyně dne 21.8.2019 smlouvu o úvěru. Sjednáno bylo poskytnutí úvěru na účet žalovaného bez určení účelu, s úvěrovým rámcem 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84měsíčních anuitních splátkách ve výši 1 409 Kč vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Sjednáno bylo rovněž pojištění úvěru, konkrétně varianta „pro práci – pojištění pro případ smrti nebo invalidity 3. stupně a pojištění pro případ ztráty příjmu“ s povinností platby měsíčního poplatku 93 Kč (čl. 1.8 smlouvy). Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 4,90 % ročně (čl. 1.5 smlouvy), sjednány byly rovněž úroky z prodlení z pohledávky po splatnosti, poplatky za správu úvěru a nedodržení smluvních podmínek (čl. 1.7 smlouvy). Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 25.7.2023 bylo sjednáno odložení anuitních splátek o dobu tří měsíců, s tím, že splácení opět začíná dnem 20.11.202, počet měsíčních anuitních splátek v nezměněné výši se mění z 84 na 83 a den poslední splátky se mění z 20.8.2026 na 20.12.2026.Žalovaný dne 21.8.2019 čerpal částku 100 000 Kč (prokázáno potvrzením o čerpání úvěru dne 21.8.2019).Dopisem ze dne 22.7.2024 včetně potvrzení o odeslání, prohlásila žalobkyně pohledávku za splatnou ke dni 20.7.2024 s odůvodněním, že žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvou ze dne 10.3.2024, 1.4.2024, 6.5.2024 a předžalobní výzvou ze dne 30.4.2025 (prokázáno výzvami, včetně potvrzení o odeslání).5. Ohledně skutkového stavu soud dospěl k tomuto závěru: žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru s úvěrovým rámcem až do výše 100 000 Kč. Sjednána byla základní roční úroková sazba ve výši 4,90 % ročně, 500 Kč poplatek za výzvu k plnění smluvních podmínek/splnění dluhu, pojištění schopnosti splácet úvěr 93 Kč měsíčně, sjednány byly úroky z prodlení. Žalovaný načerpal úvěr ve výši 100 000 Kč dne 21.8.2019, který však řádně nesplácel. Žalovaný byl opakovaně upomínán, naposledy předžalobní výzvou k plnění.6. Na základě závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce následovně:Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne 21.8.2019 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“); žalobkyně v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak nutno posoudit rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy, tj. od 4.1.2019 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (§ 86 odst. 2 zákona); porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy s tím, že se jedná o neplatnost relativní (§ 87 odst. 1 zákona), přičemž spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetk