15 C 207/2025-60 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč, a to pomocí elektronických prostředků komunikace na dálku. Následně byla výše prostředků k čerpání navýšena o 22 000 Kč. Na základě smlouvy tedy předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku v celkové výši 25 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě, kterou se žalovaná zavázala vrátit do , datum, . Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumal bonitu žalované, když vycházel z informací veřejně dostupných rejstříků. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala po žalované uhradit jistinu úvěru a smluvní úrok, který v době zesplatnění byl ve výši 5 556 Kč, a smluvní pokutu ve výši 1 125 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, rovněž jí bylo oznámeno postoupení pohledávky. Žalovaná však svůj dluh do dnešního dne nezaplatila.2. Žalovaná se jednání konaném dne , datum, nezúčastnila, k věci samé se nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil jednání a z provedených důkazů má za prokázané následující skutečnosti.4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouvu o úvěru č. , hodnota, ve znění dodatků ke smlouvě o úvěru ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , na základě které předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku v celkové 25 000 Kč, která byla zaslána na účet uvedený ve smlouvě, což má soud prokázané ze smlouvy o úvěru, dodatků ke smlouvě a obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně. Vyplacení jednotlivých částek má soud za prokázané z předloženého výpisu z běžného účtu a sdělení , právnická osoba, . Poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě do , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo prokázáno, že tímto , právnická osoba, jako postupitel postoupil žalobkyni pohledávku za žalovanou. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Žalovaná byla vyzvána k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, .5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaná a původní věřitel (poskytovatel úvěru) uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve znění dodatků podle § 2395 a násl. o. z.; původní věřitel v postavení podnikatele a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklé závazky tak je kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smluv o zápůjčce rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 9 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této smlouvy má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.7. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná relevantní tvrzení o tom, jakým způsobem její právní předchůdce provedl před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalované. V návrhu pouze uvedla, že zkoumal bonitu žalované, když vycházel z informací z veřejně dostupných rejstříků - ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI, avšak nenavrhla k tomu žádné důkazy. Z toho důvodu byla žalobkyně před jednáním usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána (zejména) aby doplnila žalobu o tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly před poskytnutím úvěru prověřeny majetkové a výdělkové poměry žadatele a aby k doplněným tvrzením označil a předložil důkazy. Na tuto výzvu však žalobkyně nereagovala dostatečným způsobem, když doložila pouze obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně.8. Z ustálené soudní praxe se dále podává, že „odborná péče“ bude v případě posuzování úvěruschopnosti spotřebitele zahrnovat i takovou obezřetnost, která poskytovatele vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Poskytování úvěrů bez doložení bonity je aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situace jako je předlužení velké části obyvatelstva, problém vícečetných exekucí, systémové chudoby aj. Smlouvu o spotřebitelském úvěru tak lze uzavřít pouze v případě, že z výsledku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy tak je do značné míry motivována i ochranou veřejného zájmu. Jinak řečeno, z odkazované judikatury konkrétně plyne, že schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr značí situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto musí poskytovatel úvěru mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti).9. Žalobkyně tak v řízení nesplnila svou povinnost tvrzení a důkazní o tom, že její právní předchůdce (poskytovatel úvěru) posoudil s odbornou péči úvěruschopnost žalované a musí za to nést procesní odpovědnost v podobě neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Z tvrzení žalobkyně vůbec nevyplývá, zda se předchůdce žalobkyně informoval, zda žalovaná např. splácí a v jaké výši další úvěry či zápůjčky. Vše ponechala pouze ve formě tvrzení, že byly prověřeny veřejně dostupné rejstříky, avšak ani k těmto tvrzením nepředložila žádný podklad. Navíc to, že vůči žalované není doposud vedeno insolvenční řízení neznamená, že je schopen splácet úvěr. Žalobkyně se přitom nemůže zprostit své povinnosti jednat s patřičnou odbornou péčí, ani tím, že nebyla poskytnuta částka vysoká, neboť – jak shora podrobně vysvětleno – žalobkyně musí být aktivní a nemůže se spoléhat jen na údaje z veřejně dostupných rejstříků.10. K tomu soud ještě dodává, že žalobní strana svou nepřítomností zabránila soudu, aby jí u jednání poskytl potřebná poučení ve shora uvedeném smyslu; nemůže proto úspěšně namítat, že soudem prvního stupně o svých povinnostech poučena nebyla (viz JUDr. Ljubomír Drápal: Příprava jednání a projednání věci samé ve sporném řízení před soudem prvního stupně po novele občanského soudního řádu in Právní rozhledy 5/2002).11. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumala dostatečně jeho úvěruschopnost. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně tak má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 25 000 Kč a úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.). Lhůta k plnění byla určena standardní podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 25 000 Kč, neúspěch ohledně částky 6 681 Kč, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 57,80%. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Celkové náklady žalobkyně činí:- 1 268 Kč (zaplacený soudní poplatek)- advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.)o mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) 3 x 700 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 1 a.t. v účinném znění)o paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 6 pís