17 C 199/2025-45 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru dne , datum, a postupně žalovanému poskytla částku 21 500 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně, od , datum, je v prodlení, byl marně upomínán. Žalobkyně požadovala kromě jistiny i zákonný úrok z prodlení, smluvní úrok ve výši 20 793,60 Kč, poplatek za vyplacení úvěru 386,12 Kč a poplatek za službu presto 897,48 Kč. Žalobkyně tvrdila, že prokázala úvěruschopnost žalovaného dotazem na žalovaného, ověřila jeho měsíční příjmy a prověřila jej v řadě registrů.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovaný poskytl žalobkyni své kontaktní údaje, prohlásil, že uvedl pravdivé informace o svých finančních závazcích, které ve smlouvě nejsou blíže specifikovány, žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout až 80 000 Kč a žalovaný se zavázal ke splácení v denních splátkách, sjednali si denní úrok 0,85 %. Předpis splátek dokládá předepsané splátky. Z autorizace ověření totožnosti a BankID výpisu má soud za prokázané, že žalovaný smlouvu podepsal prostým elektronickým podpisem prostřednictvím služby BankID, kterou byla ověřována totožnost žalovaného přes jeho mobilní telefon. Z podmínek posuzování úvěruschopnosti soud nemá za prokázaná konkrétní zjištění ohledně úvěruschopnosti přímo žalovaného. Z výpisu identifikovaných příjmů soud zjistil, že žalobkyně zjistila výši čistého měsíčního příjmu žalovaného 168 750 Kč, a to dle příjmových transakcí na bankovním účtu. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že počet členů jeho domácnosti je tři, mají pravidelné měsíční výdaje na půjčky 1 900 Kč a 5 000 Kč na bydlení, další nezbytné výdaje 2 000 Kč, má příjem 35 000 Kč, posouzení bylo uzavřeno jako úspěšné, když žalovaný má rezervu 28 300 Kč měsíčně. Z přehledu vyplacených bankovních transakcí má soud za prokázané, že žalobkyně na účet uvedený ve smlouvě poukázala celkem v šesti platbách částku 21 500 Kč. Z údajů o spotřebitelském úvěru a popisu vlastností úvěru, z informací pro spotřebitele, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, údajů o poskytovateli a všeobecných obchodních podmínek soud nezjistil pro věc významné skutečnosti. Z upomínky ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného upozornila na prodlení se splácením a úvěr zesplatnila. Z výzvy ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané další upomínání žalovaného.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru elektronickým způsobem, žalovaný projevil souhlas prostým elektronickým podpisem. Žalovanému byla na základě smlouvy poskytnuta částka 21 500 Kč na jeho účet u peněžního ústavu. Žalobkyně zjišťovala příjmy na účtu žalovaného a dotázala se ho na jeho životní situaci, příjmy a výdaje. Vyzvala žalovaného ke splácení a úvěr po jeho prodlení se splácením zesplatnila.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně byla podnikatelem ve smyslu § 420 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů – dále jen o. z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smluv mezi účastníky, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 tohoto zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 věta prvá tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 2 odst. 1 tohoto zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.8. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě se žalobkyně dotázala žalovaného na počet členů v domácnosti, jeho příjmy a výdaje a prověřila příjmové položky na účtu žalovaného. Povinností věřitele je nejen získat údaje od klienta, ale rovněž samostatně aktivně prověřit jeho úvěruschopnost, a to ověřením příjmů a výdajů, zjistit celkovou majetkovou situaci, zabývat se jeho závazky a vlastní aktivitou si obstarat dostatek podkladů a ty následně odpovědně vyhodnotit. Žalobkyně dle soudu neprověřila úvěruschopnost řádně a měla mít pochybnosti o schopnostech žalovaného úvěr splácet. Nijak neověřila žalovaného skutečné výdaje, skutečné náklady na bydlení, energie, zda a jaké má další závazky a zda je řádně splácí, tvrdila lustraci žalovaného v dostupných veřejných rejstřících, žádné důkazy k tomu nepředložila. Mohla požadovat celé výpisy z účtu, kde je zjistitelné, zda žalovaný není předlužený. Tím, že ověřila příjmové položky na účtu ještě nic neosvědčuje o jeho skutečné situaci, původu příjmů a zda se jedná o pravidelný příjem například ze zaměstnání, který by zajistil dlouhodobé splácení. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a o.s.ř., ač nutnost takového poučení v předvolání avizoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že jako věřitel splnila svou povinnost podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy mezi účastníky a smlouvu o úvěru soud hodnotí z tohoto důvodu jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.9. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina úvěru. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč. Žalobkyně požadovala upomínkou a zesplatněním po žalovaném vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. od , datum, do zaplacení, když v této době již byl žalovaný prokazatelně v prodlení. Ohledně případné nemožnosti splatit jistinu v této lhůtě tíží břemeno tvrzení a důkazní žalovaného, který se však v řízení nijak nebránil. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu za situace, kdy úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.11. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když k jinému postupu neshledal důvod.