12 C 301/2025-37 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 47 317,61 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 9. 11 .2024 distančním způsobem smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 61 200 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách ve sjednaných podmínek. Žalovaný neplnil podmínky vyplývající ze smlouvy, nehradil splátky řádně a včas a úvěr se tak stal splatným ke dni 24. 2. 2025.Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne 9. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 61 200 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit ve splátkách dle sjednaných podmínek. Před poskytnutím úvěru zkoumal žalobce prostřednictvím informačního formuláře schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prostřednictvím předložených bankovních výpisů, výpisem z ověřeného měsíčního příjmu.Z předžalobní upomínky ze dne 29. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky před podáním žaloby ve lhůtě 3 dnů.Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne 9. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 61 200 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve sjednaných splátkách dle sjednaných podmínek ve smlouvě. Žalovaný uhradil úvěr pouze částečně.Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal.V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalovaný zavázal zaplatit poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách. Žalobce před poskytnutím úvěru dostatečně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, když vyžádal potvrzení zaměstnavatele výpisy z účtu a dospěl k úvěru, že dle poskytnutých informací je žalovaný schopen úvěr splácet. Žalovaný neplnil povinnost vyplývající ze smlouvy, nehradil splátky řádně a včas a žalobce proto úvěr zesplatnil a vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradil, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s úroky z prodlení v souladu s § 1968 o.z. dle vl. nař. 351/2013 Sb.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. v souladu s vyhl. 177/96 Sb. Ve věci byl zcela úspěšný žalobce, proto mu soud přiznal náhradu nákladů v plné výši, a to 3 úkony právní služby po 700 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, SOP ve výši 1 893 Kč a celkem 4 293 Kč.