12 C 311/2025-49 — Okresní soud v Kolíně

Žalobce se domáhal zaplacení částky 31 000 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalobce poskytl žalované úvěry na základě sms žádostí v celkové výši 28 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit dle sjednaných podmínek. Žalovaná neplnila podmínky ze smlouvy, úvěry nehradila a žalobce proto úvěry zesplatnil a vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky. Zároveň vyúčtoval žalované smluvní pokutu z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru, a to ve výši 3 000 Kč.Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 115a o.s.ř., když účastníci po výzvě soudu dle § 101 odst. 4 nevyjádřili ve stanovené lhůtě nesouhlas s tímto postupem.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 11. 2024, 6. 11. 2024 a 7. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované úvěr v celkové výši 28 000 Kč. Součástí smlouvy jsou i potvrzení o provedených platbách na účet žalované.Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 7. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobce ke dni 7. 3. 2025 úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky.Z předžalobní upomínky ze dne 8. 8. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů.Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel podle § 2048 o.z. požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli několik smluv o úvěru v částkách 1 000 Kč až 2 000 Kč, které se žalovaná zavázala zaplatit dle sjednaných podmínek ve smlouvě. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy, úvěry nesplácela a žalobce proto celkovou částku zesplatnil ke dni 7. 3. 2025, zároveň vyúčtoval žalované dle článku 4.2 písm. c) smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, tedy 3 000 Kč.Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal.V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o úvěru s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalovaná zavázala zaplatit poskytnuté úvěry dle sjednaných podmínek. Žalovaná neplatila řádně a včas a v souladu se smlouvou se úvěr stal splatným ke dni 7. 3. 2025. Zároveň žalobce vyúčtoval žalované smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč. Žalovaná ani přes výzvy žalobce dlužnou částku neuhradila, soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku spolu s úroky z prodlení v souladu s § 1968 o.z. dle vl. nař. 351/2013 Sb.O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve věci byl zcela úspěšný žalobce, proto mu soud přiznal náhradu nákladů v plné výši, a to 3 úkony právní služby po 700 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, SOP ve výši 1 240 Kč a DPH advokáta ve výši 21 %, celkem 4 144 Kč vše v souladu s § 14 b) vyhl. Č. 177/96 Sb. v platném znění.