15 C 5/2026-27 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 19 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne , datum, poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být celý spolu s úrokem ve výši 4 500 Kč splacen do , datum, . Smlouva byla uzavřena přes webové stránky „, Anonymizováno, .cz“, totožnost žalované byla ověřena pomocí ověřovací platby 1 Kč, kterou žalovaná zaslala ze svého účtu a poskytla žalobkyni své údaje, smlouvu potvrdila pomocí SMS kódu. Žalovaná ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně dlužnou částku neuhradila.2. K jednání, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaná nedostavila, neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila, na svou obranu nic netvrdila.3. Ohledně skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , žalovaná předtím zaslala ověřovací platbu ze svého účtu a souhlas se smlouvou potvrdila kódem zaslaným na její mobilní telefon. Tímto způsobem byla uzavřena smlouva mezi žalobkyní a žalovanou a žalované byl poskytnut úvěr v částce 15 000 Kč a tato částka jí byla zaslána na účet, ze kterého zaslala ověřovací platbu (prokázáno potvrzením o platbě ze dne , datum, , výpisem u účtu vedeného u , právnická osoba, .). Součástí smlouvy byla dohoda stran o splacení úvěru do , datum, , žalovaná se zavázala zaplatit spolu s poskytnutou částkou úrok ve výši 4 500 Kč (vše prokázáno smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně předsmluvního formuláře). Žalovaná byla vyzvána k úhradě před podáním žaloby výzvou ze dne , datum, , která byla téhož dne zaslána na její adresu (prokázáno předžalobní výzvou ze dne , datum, včetně potvrzení o podání doručené zásilky) .4. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o. z. a žalovaná spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků tak, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat, jakým způsobem prověřila žalobkyně jako věřitel schopnost žalované úvěr splácet, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Tuto povinnost má soud i bez návrhu žalovaného, neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet je stanovena nejen pro ochranu samotného spotřebitele, ale též na ochranu věřitele, dalších věřitelů a celé společnosti, které nesvědčí důsledky předlužení dlužníků. Porušení takové povinnosti věřitelem tak způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. V tomto případě žalobkyně netvrdila, že by jakkoli prověřila úvěruschopnost žalované, jednání soudu se neúčastnila a soud ji nemohl v tomto smyslu poskytnout poučení, ač takovou potřebu v předvolání k jednání avizoval.5. Žalobkyně tak neprokázala, že řádně prověřila úvěruschopnost žalované, smlouvu soud shledal z tohoto důvodu absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o. z. právo na vrácení peněžité částky, kterou žalované poskytla jako jistinu úvěru, jak bylo prokázáno. Proto soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od , datum, , což byla sjednaná splatnost úvěru, nejméně od této doby žalovaná věděla, že žalobkyně požaduje vrácení mimo jiné i jistiny, proto soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky od , datum, do zaplacení. Ve zbytku soud shledal žalobou uplatněný nárok jako nedůvodný, neboť se opíral o ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla soudem posouzena jako absolutně neplatná, a z jiného důvodu ho přiznat nelze. Soud proto žalobu v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když k jinému postupu soud neshledal důvod. Spor o lhůtu ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nevyvstal.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch ohledně částky 15 000 Kč, neúspěch ohledně částky 4 500 Kč, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně tak činí 57,8 %. Jelikož advokát žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu náhrada této daně. Celkové náklady žalobkyně činí:- 800 Kč (zaplacený soudní poplatek)- advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „a.t.“), předžalobní výzva (§ 11 odst. 1 písm. d/ a.t.), návrh ve věci samé (§ 11 odst. 1 písm. d) a.t.) Mimosmluvní odměna za tyto úkony právní služby činí do podání návrhu 3 x 400 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) bod 2 adv. tarifu v účinném znění). Paušální náhrada hotových výdajů advokáta činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a/ adv. tarifu v účinném znění). 315 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.).Ze shora uvedených nákladů přiznal soud žalobkyni nárok na úhradu nákladů ve výši 57,8 % tj. 1 511,50 Kč, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právní služby.