16 C 148/2025-53 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále též „právní předchůdce“), uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky, dále zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací zjištěných od žalovaného a nahlédnutí do veřejných registrů. Žalovaný uvedl příjem ve výši , částka, , výdaje , částka, . Dále uvedl, že má vlastní bydlení, nemá vyživovací povinnost a je svobodný. Výdaje žalovaného žalobkyně zkoumala z výpisů z bankovního účtu. Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit v 14měsíčních splátkách po , částka, , poslední splátka úvěru byla splatná dne , datum, . Žalovaný uhradil celkem , částka, , naposledy uhradil dne , datum, částku , částka, . Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, . Za období od postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Zbylou dlužnou část žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobkyně neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.3. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“); žalobkyně navrhla provést k důkazům výslech zaměstnankyně právního předchůdce žalobkyně, která s žalovaným uzavírala smlouvu a které byly všechny listiny předloženy s tím, že ale žalobkyně sama dodala, že jí nebyly předloženy jiné listiny, než které jsou zaškrtnuté v žádosti o úvěr. K tomu soud uvádí, že všechny tyto listiny byly k důkazům provedeny, a proto se další výslech nejevil jako potřebný, neboť nemůže prokázat nové skutečnosti, které dosud z provedeného dokazování nevyplynuly. Z toho důvodu soud návrh žalobkyně pro nadbytečnost zamítl a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo; po postupu dle § 132 o. s. ř. byl prokázán následující skutkový stav:4. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, . uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , sjednali úhradu za poskytnutí úvěru, úhradu za administraci úvěru a úhradu za možnost hradit úvěr hotovostně v místě bydliště a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, ). Před uzavřením smlouvy právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný k žádosti o úvěr doložil, že v měsíci červen 2022 obdržel od zaměstnavatele mzdu ve výši , částka, , přičemž základní měsíční mzda činí , částka, hrubého a pracovní poměr je uzavřen na dobu neurčitou (prokázáno dodatkem k pracovní smlouvě, výplatní páskou a smlouvou o mzdě). Žalovaný čerpal částku , částka, , dosud uhradil částku , částka, (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, , přehledem plateb). Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností od , datum, na žalobkyni a žalovaný byl o postoupení pohledávky informován (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , potvrzením o zaplacení kupní ceny, seznamem o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne , datum, včetně podacího lístku).5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o. z. nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.6. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 87 odst. 1 z. s. ú.).7. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel zejména z informací sdělených žalovaným, jehož náklady byly odhadnuty na , částka, měsíčně, uvedl, že žije ve vlastním bydlení, je svobodný a nemá žádné vyživovací povinnosti, sdělené údaje žalobkyně ověřovala z výpisu z bankovního účtu a shora uvedených listin, současně i z veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenční rejstřík).8. Na základě shora uvedeného má soud za to, že poskytovatel úvěru svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Poskytovatel úvěru sice prověřil příjmy žalovaného na základě údajů o mzdě žalovaného, avšak pokud jde o výdaje, tak ty zkoumal pouze povrchně. Poskytoval úvěru se spokojil toliko s odhady žalovaného, jehož měsíční výdaje měly být , částka, , aniž by poskytovatel úvěru měl v takové tvrzení jakoukoli oporu. Pokud tvrdí, že měl k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, tak ty ale soudu nepředložil, naopak byl zjištěn rozpor v tvrzených skutečnostech a předložených listinách. Ačkoli mzda měla být dle pracovní smlouvy zasílána žalovanému na bankovní účet, tak při žádosti o úvěr je ve formuláři zaškrtnuto „ne“ v kolonce osobní bankovní účet a jeho číslo tedy není uvedeno. Není tedy zřejmé, zda skutečně měl poskytovatel úvěru k dispozici tyto listiny a zda je náležitě zkoumal, když žalovaný měl zároveň uvést, že na splátky stávajících půjček hradí , částka, , o čemž se ale žalobkyně ani nezmiňuje. Soud tedy uzavřel, že poskytoval úvěru příjmy a výdaje žalovaného podrobně v daném rozsahu nezkoumal. Poskytoval úvěru a nyní i žalobkyně se vystavili nepřiměřenému riziku nesplacení úvěru, když neměli za bezpečně prokázané, že příjem žalovaného pokrývá všechny jeho výdaje. Za této situace tak dle soudu nemohlo být rozumně předpokládáno, že žalovaný bude skutečně schopen úvěr splácet. Nezbytnost tohoto prověření ostatně zpětně potvrdila i skutečnost, že žalovaný splátky řádně nesplácel. Sjednaná smlouva je tedy neplatná.9. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaný dosud uhradil částku , částka, , z částky , částka, mu tak zbývá uhradit částku , částka, .10. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení.11. Úrok z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu se závěry judikatury (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) od data uplynutí lhůty k plnění vymezené právním zástupcem žalobkyně v předžalobní upomínce. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splacením dnem , datum, .12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud v řízení byl úspěšnější žalovaný, avšak jemu žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.