17 C 309/2025-31 — Okresní soud v Kolíně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . smlouvu o úvěru a poskytla žalovanému 11 500 Kč na jeho účet s tím, že částku vrátí s poplatkem a úrokem do , datum, . Žalovaný byl marně upomínán o vrácení této částky, pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že byl v době uzavření smlouvy ve špatné situaci, měl více úvěrů, takzvaně „vytloukal klín klínem,“ neví na který úvěr kolik splatil, doklady ke splácení tohoto úvěru nemá, požádal o možnost splátek.3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovanému nabídla předchůdkyně žalobkyně úvěr v částce 11 500 Kč, s tím, že žalovaný splatí jistinu spolu s poplatkem a úrokem do 30 dnů. Žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu uvedením svého jména a zadáním kódu, který byl zaslán na jeho mobilní telefon. Z formuláře pro standardní informace má soud za prokázané, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace, seznámení se s formulářem žalovaný potvrdil zadáním kódu zaslaným na jeho mobilní telefon. Z potvrzení o prověřování úvěruschopnosti ze dne , datum, má soud za prokázané, že věřitelka ověřila identitu žalovaného, uvedla, že ověřila jeho příjmy a účet, že žalovaného nenalezla v sankčním seznamu, není v pátrání policie, prověřila platnost jeho občanského průkazu. Z formuláře není zřejmý žádný výstup z lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a v databázi EUCB. K osobě žalovaného je uvedeno, že je zaměstnancem s příjmem 31 854 Kč, s výdaji 24 000 Kč, z čehož 7 500 Kč jsou splátky bankovních úvěrů a 15 000 Kč splátky nebankovních úvěrů, ostatní výdaje má 1 500 Kč měsíčně, žádné výdaje na bydlení, jedná se o pátou půjčku žalovaného, věřitelce vyšla maximální možná výše poskytovaného úvěru 7 068,60 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, má soud za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně odeslala částku 11 500 Kč. Z informace o vlastníkovi účtu má soud za prokázané, že věřitelka ověřila vlastnictví účtů žalovaného. Ze zprávy , právnická osoba, . soud zjistil, že účet, na který předchůdkyně žalobkyně částku 11 500 Kč poukázala, byl účtem žalovaného a tato částka byla na jeho účet připsána. Ze dílčí smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, a seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Z oznámení ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn postupitelem. Z výzvy ze dne , datum, a potvrzení o podání zásilky má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení před podáním žaloby.4. Ohledně skutkového stavu tak soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nabídla žalovanému úvěr. Předchůdkyně žalobkyně zaslala dne , datum, částku 11 500 Kč na jeho účet u , právnická osoba, ., kam byla částka připsána. Předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného dotázáním se na jeho příjmovou a výdajovou situaci. Žalobkyni byla smlouvou postoupena pohledávka za žalovaným, oznámení této skutečnosti žalovanému postupitelem bylo prokázáno. Žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby.5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ohledně postavení účastníků v posuzovaném vztahu je zřejmé, že žalobkyně je podnikatelem ve smyslu § 420 o.z., a žalovaný spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. Na jejich vztah je proto třeba aplikovat ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných spotřebitelem, podle § 1810 a násl. o. z. Předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., dálkovým způsobem, kdy podpis žalovaného byl nahrazen elektronickým prostým podpisem. Vzhledem k vývoji judikatury, zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 a Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 a dále podobně např. Krajský soud v Praze sp. zn. 30 Co 379/2018 ze dne 13. 2. 2019, je soud povinen zjišťovat rovněž, jakým způsobem prověřil věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet, k čemuž žalobkyně předložila potvrzení o prověřování, z kterého není zřejmé, jakým konkrétním způsobem byl ověřován příjem žalovaného. Věřitelka měla mít důvodné pochybnosti o možnostech a schopnostech žalovaného úvěr splácet zejména ze skutečnosti, že měl vyšší závazky u bankovních i nebankovních věřitelů, bylo tedy na věřitelce nespoléhat pouze na údaje uvedené žalovaným, ale aktivně prověřit, jak vysoké závazky žalovaný má, jakou má platební morálku, zda již není předlužen, z lustrací v rejstřících neměla žádný takový výstup. Rovněž výdaje žalovaného nebyly dle záznamu věřitelky ověřovány, žalovaný uváděl, že nemá žádné výdaje na bydlení a další výdaje 1 500 Kč, což nejsou běžné měsíční výdaje ani osob svobodných a bezdětných, na způsob bydlení a životní situaci ani žalovaný dotazován nebyl. Prověření tak bylo provedeno pouze formálně. Protože se žalobkyně nezúčastnila jednání soudu, nemohl soud v tomto smyslu žalobkyni poučit podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“, ač tuto potřebu v předvolání avizoval. Žalobkyně tedy neprokázala, že věřitelka řádně splnila svou povinnost podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., smlouvu tak soud hodnotí jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 občanského zákoníku.6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyl sjednán platný závazek, má žalobkyně podle § 2993 o.z. právo na vrácení peněžité částky, která žalovanému byla poskytnuta jako jistina, když žalovaný netvrdil že by splatil na tento úvěr nějakou konkrétní částku. Proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 11 500 Kč. Soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení z této dlužné jistiny podle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. až od , datum, do zaplacení, tedy od splatnosti celého úvěru, neboť žalovaný věděl, že i jistina má být splacena v této lhůtě. Ve zbytku pak soud žalobu zamítl.7. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla při započtení příslušenství úspěšná z 69 % a neúspěšná z 31 %. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni část nákladů řízení v částce 874 Kč, což odpovídá 38 % jejích účelně vynaložených nákladů, které tvoří odměna za tři úkony právní služby advokáta ve věci po 400 Kč dle §14b odst. 1 bod 2. vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), dále 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14 b) odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem náklady 2 615 Kč. Podmínky § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně coby advokátky.8. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř., když přihlédl k většímu počtu závazků žalovaného a umožnil mu dlužnou částku splácet ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně. Vzhledem k výši celkové dlužné částky lze očekávat zaplacení celého dluhu v přiměřené lhůtě, kterou lze ještě po žalobkyni požadovat, za současného stanovení ztráty výhody splátek v případě, že žalovaný nebude splácet řádně a včas. Pro částku nákladů řízení soud ze stejných důvodů lhůtu k plnění prodloužil na 30 dnů.