5 C 36/2020-77 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, částky [částka], úroku ve výši 76,3 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši [částka]. K vyplacení úvěru došlo [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši efektivní úrokové sazby 109,54 % ročně splácet v 18 měsíčních splátkách ve výši celkem [částka] splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje [anonymizováno] [rok]. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena. Žalovaný dosud na úvěru neuhradil ničeho. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši [částka] (prodlení s každou splátkou o délce 30 dnů [částka], když se jednalo o prodlení se splátkou [číslo]. V důsledku s těmito splátkami pak žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2x [částka]. V důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu [datum]. V bodu 6.5 úvěrové smlouvy se žalovaný po zesplatnění úvěru zavázal z nové jistiny úvěru hradit též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, v daném případě jde o smluvní pokutu účtovanou od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalovaný uvedenou částku neuhradil i přes písemnou upomínku právní zástupkyně žalobkyně. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním měl doručenou dnem [datum] v intencích § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud provedl důkazní řízení, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předsmluvního formuláře, jakož i z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru (č. l. 16, 4 spisu) bylo zjištěno, že tyto byly podepsány klientem – žalovaným dne [datum] a vztahovaly se k úvěrové smlouvě, jež měla být uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem. V popisu základních vlastností spotřebitelského úvěru bylo uvedeno, že se jedná o spotřebitelský úvěr podléhající režimu zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. Celková výše spotřebitelského úvěru měla činit [částka], při celkové částce, kterou byl povinen klient zaplatit ve výši [částka], při době trvání úvěru 18 měsíců, při výši měsíční splátky [částka] splatné vždy k 15. dni kalendářního měsíce, při zápůjční úrokové sazbě 109,54 % ročně, kdy se jednalo o pevnou zápůjční úrokovou sazbu na celou dobu splácení úvěru, při zajištění dluhu žalovaného smluvními pokutami sjednanými pro případ prodlení s hrazením splátek, konkrétně v bodu 6.1, 6.2, 6.5 návrhu na uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] (č. l. 8 spisu) oznámila žalovanému schválení úvěru, součástí oznámení byl splátkový kalendář vztahující se k úvěrové smlouvě, z něhož je zřejmé, že splatnost první splátky připadla na datum [datum] a splatnost poslední 18. splátky na datum [datum]. Z dokladu o vyplacení úvěru (č. l. 30 spisu) bylo zjištěno, že dne [datum] z účtu žalobkyně odešla platba ve výši [částka] na účet [číslo] [bankovní účet], tj. na účet uvedený v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, jako účet žalovaného. Z tvrzení žalobkyně, jež nebylo ze strany žalovaného rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou 1., 2. i 3. splátky úvěru, proto byl výzvami ze dne [datum], [datum] vyzván k úhradě těchto splátek, upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením datovaným dne [datum] žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru k tomuto datu a zároveň dluh vyčíslila na [částka], když tato částka byla tvořena dlužnou původní jistinou [částka], úrokem za poskytnutí úvěru přirostlým ke dni zesplatnění úvěru [částka], neuhrazenou smluvní pokutou [částka], náhradou nákladů ve výši [částka]. Ze shora uvedeného, podpořeného kartou klienta (č. l. 11) vzal soud za prokázané, že žalovaný neuhradil jedinou splátku úvěru. 4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouvu o úvěru účastníky uzavřenou považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný je v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatě převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). Soudem k důkazu provedená průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru v daném období, tj. v období poskytnutí úvěru, při zadání délky splácení sjednaného úvěru, tj. 5,8 % ročně, zpracovaná Českou národní bankou v rámci systému [příjmení] (č. l. 62 spisu), pak v sobě promítá i nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a soud ji proto užil jako vodítko při srovnání obvyklých úrokových sazeb se sazbou sjednanou mezi účastníky řízení ve smlouvě, a to z pohledu její přiměřenosti. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaného bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 109,54 % ročně, a byl sjednán jako pevný, po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Soud při posuzování nemravnosti úroku vycházel z databáze České národní banky o průměrných úrokových sazbách za daný typ spotřebitelského úvěru, neboť v ní je promítnuta jak minimální, tak maximální možná výše úrokových sazeb v bankovních sektorech. Tento listinný důkaz podpořil závěr soudu o nemravnosti úroku. V této souvislosti je třeba rovněž zmínit i tu skutečnost, že žalobkyně by předmětnou částku ve výši [částka] žalovanému neposkytla, smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. 5. Lze shrnout, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků posoudil jako vztah vzniklý z tzv. bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů (jak doloženo úplným výpisem ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu) a její konání, pokud požaduje úroky z půjčené částky významně vyšší než obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroků mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a