4 C 305/2020-36 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku [částka] se současným závazkem žalovaného vrátit žalobkyni částku [částka] (navýšeno o poplatky v celkové částce [částka]), a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil žalobkyni doposud částku [částka]. K ústnímu jednání dne [datum] se žalovaný nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny dne [datum]. Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř.. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s poplatky v celkové výši [částka], celkem tedy [částka], a to v [anonymizováno] týdenních splátkách po [anonymizováno] a jedné splátce ve výši [částka]. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaný uhradil na pohledávku z této smlouvy částku [částka]. Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce“ a dospěl k závěru, že tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Dle této smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázal se zaplatit věřiteli poplatky v částce [částka], celkem [částka]. Soud pokládá za naprosto neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být úrok (v daném případě [anonymizováno] ročně), svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto v souhrnu tvoří přes [anonymizováno] z půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatkům a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o zápůjčce, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č.j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, č.j. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, č.j. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek. Názor krajského soudu na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o zápůjčce soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný žalobkyni na pohledávku z této smlouvy již uhradil částku [částka], uhradil tedy více, než obdržel, čímž bezdůvodné obohacení v plném rozsahu vrátil. Žaloba proto byla jako nedůvodná zamítnuta. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., převážný úspěch ve věci měl s ohledem na žalované příslušenství žalovaný, jemuž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod 2 ve spojení s položkou [číslo] bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].