5 C 153/2021-24 — Okresní soud v Klatovech

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se domáhal žalobce uložení povinnosti žalovanému do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidit stavební parcelu [číslo] jejíž součástí je stavba objektu k bydlení [adresa], v k. ú. [obec] a vyklizenou předat žalobci. Konstatoval, že je výlučným vlastníkem předmětné nemovitosti, neboť tuto dostal darem od své matky [jméno] [příjmení], která v ní bydlela, když žalobce jí zřídil služebnost bydlení v nemovitosti. Matka se v roce [rok] provdala za žalovaného a ten se k ní přistěhoval. Choval se k ní však hrubě, fyzicky ji napadal a ona byla nucena ze strachu odejít. Od té doby se do domku v [obec] bojí pro přítomnost žalovaného vstoupit, byť má právo v nemovitosti bydlet. Přes výhrůžky žalovaného se odhodlala podat návrh na rozvod manželství, manželství bylo pravomocně rozvedeno, řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 298/2020. Již před podáním rozvodového návrhu byl žalovaný upozorněn, že se v domku zdržuje bez právního důvodu, brání v řádném užívání vlastníkovi – žalobci, jakož i jeho matce, která má tam trvalé bydliště. Za užívání nemovitosti ničeho nehradí, žalovaný nemá žádný právní důvod domek bez souhlasu žalobce užívat. I přes to žalobce vyčkal konce rozvodového řízení, poté upomenul žalovaného k vystěhování. Tato výzva však zůstala bez reakce. Soud ve věci nařídil jednání, v jehož rámci žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou. Uvedl, že v nemovitosti má zařízené dvě místnosti svým nábytkem, nemovitost v současné době užívá. Připustil, že za užívání ničeho neplatí, neboť nevěděl komu. Snažil se najít ubytování, leč neúspěšně. [příjmení] se, ale toliko ústně na [územní celek] se žádostí o sociální byt. Dosud jej nikdo nekontaktoval. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Z informace o pozemku bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem pozemku [anonymizována dvě slova], jehož součástí je budova [adresa], objekt k bydlení, na LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec] (dále jen předmětná nemovitá věc). Z žalobních tvrzení, podpořených informací o pozemku, protokolem z jednání a rozsudkem ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 6 C 298/2020 bylo zjištěno, že matka žalobce – [jméno] [příjmení], je bývalou manželkou žalovaného, a má k předmětné nemovitosti zřízeno věcné břemeno spoluužívání. Z rozsudku Okresního soudu v Klatovech č. j. 6 C 298/2020 – 11 ze dne [datum rozhodnutí] bylo prokázáno, že manželství žalovaného a matky žalobce uzavřené dne [datum] bylo rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci [datum]. Žalovaný sám na jednání dne [datum] uvedl, že předmětnou nemovitost užívá, má nábytkem zařízené dvě místnosti, za užívání nic neplatil a neplatí. Uvedl, že měl snahu si zajistit jiné bydlení, leč neúspěšně. Nelze však přehlédnout, že oficiálně písemnou žádost o přidělení bytu na [anonymizováno] [obec] nepodal, jednání vedl ústně, ač na jednání u soudu dne [datum] v rámci řízení o rozvod manželství byl soudem vyrozuměn o tom, že předmětná nemovitá věc je ve vlastnictví žalobce, není součástí SJM, a že v jeho zájmu je, aby si svoji bytovou situaci vyřešil (viz. obsah protokolu z jednání). Žalovaný byl k vyklizení předmětné nemovitosti, a to do konce května [rok], vyzván dopisem právního zástupce žalobce ze dne [datum], který byl dán k poštovní přepravě téhož dne, jak zjištěno z obsahu předžalobní upomínky i podacího archu. Žaloba byla podána až [datum]. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce v době podání žaloby na vyklizení byl vlastníkem předmětné nemovité věci, je jím i v době vyhlášení tohoto rozsudku (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), a jako její vlastník je zapsán v katastru nemovitostí. Žalovaný ostatně jeho vlastnické právo k předmětné nemovité věci nezpochybňoval. Na druhé straně žalovaný vlastníkem předmětné nemovité věci není, žádné právo k předmětné nemovité věci mu nesvědčí, a tedy pokud předmětnou nemovitou věc užívá, činí tak bez právního důvodu. Žalobce se proto právem domáhal ochrany svého vlastnického práva podle § 1040 o. z., žalobou na vyklizení. Soud proto žalobě vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Soud umožnil žalovanému předmětnou nemovitou věc vyklidit a odevzdat žalobci v přiměřeně prodloužené lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku, vycházeje z § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.. K tomuto závěru byl veden jednak [anonymizováno] stavem žalovaného, který trpí fibrilací síní s možným nástupem arytmie po stresové zátěži (prokázáno [anonymizováno] zprávami) a jednak tím, že žalovaný má v předmětné nemovité věci vybaveny dvě místnosti nábytkem (jak sám uvedl). Žalovaný proto bude mí dostatečný časový prostor ke klidnému přestěhování svých věcí a zároveň právo žalobce tím nebude narušeno, tedy bude uspokojeno v přiměřené lhůtě. Soud má za to, že žalovanému byla poskytnuta, minimálně od právní moci rozsudku o rozvodu manželství (neboť již v rámci řízení o rozvod se žalovaný dozvěděl, že nemovitá věc je ve vlastnictví žalobce), do rozhodnutí ve věci samé ([datum]) dostatečná lhůta na to, aby si svoji bytovou situaci uspořádal, tedy minimálně učinil řádné kroky k zajištění svého bydlení (např. podání písemné žádosti na [stát. instituce], příp. [stát. instituce]). Soudu se proto jeví lhůta jednoho měsíce adekvátní okolnostem daného případu. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142 a odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalobce ve sporu, který dopisem svého právního zástupce ze dne [datum] vyzval žalovaného k vyklizení předmětné nemovité věci a upozornil na možnost podání žaloby. Prokázáno dopisem i podacím lístkem. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka], odměnou za zastupování advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 1 vyhlášky číslo 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a to za tři úkony právní služby – příprava převzetí zastoupení, podání žaloby, účast na soudním jednání, dále třemi režijními paušály po [částka] dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky a 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 a) o. s. ř., neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem této daně. Součet výše uvedených položek činí [částka]. Při úvaze o lhůtě splatnosti této částky soud vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.