8 C 315/2020-51 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u Okresního soudu Plzeň-město dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku [částka]. Podání návrhu odůvodnil žalobce tím, že dne [datum] byl žalovaný Policií ČR převezen do protialkoholní záchytné stanice v [obec], a to z [obec], na vzdálenost 57 km, když bylo zjištěno, že žalovaný pod vlivem alkoholu zjevně nekontroloval své chování a bezprostředně ohrožoval sebe i veřejný pořádek. Provedenou dechovou zkouškou byla u žalovaného před převozem do záchytné stanice naměřena hodnota 2,52 ‰ alkoholu v dechu. Při převzetí v záchytné stanici službu konající lékař konstatoval u žalovaného střední stupeň opilosti. K převozu žalovaného bylo použito služební vozidlo. Náklady vzniklé Policii ČR za převoz žalovaného činily dle právní úpravy platné v den převozu celkem [částka]. Podle zákona č. 373/2011 Sb. je povinna hradit provedený převoz do záchytné stanice v případě, kdy se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Žalovaný byl vyzván k dobrovolné úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), když žalobní návrh byl žalovanému do jeho vlastních rukou řádně doručen již v předchozím průběhu řízení, a to dne [datum]. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 89b odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, osoba, která pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nekontroluje své chování a tím bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu, majetek nebo veřejný pořádek a tuto hrozbu nelze odvrátit jinak, je povinna se podrobit vyšetření a pobytu v záchytné stanici, včetně nezbytné péče směřující k zabránění ohrožení zdraví bezprostředně souvisejícího s akutní intoxikací, po dobu nezbytně nutnou, avšak kratší než 24 hodin. 4. Podle § 89c odst. 1 citovaného zákona dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. 5. Podle § 89e odst. 1 citovaného zákona prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. 6. Z předloženého úředního záznamu, vyhotoveného dne 14. 12. 2019 Policií ČR, Obvodním oddělení [obec], č. j. KRPP-167846-5/ČJ-2019-030417, vzal soud za prokázané, že Policie ČR zajistila dne [datum] převoz žalovaného z [obec] do [obec] a následně dále do [obec], kde byl žalovaný předán k ošetření v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, když žalovaný byl předtím nalezen ležící na zemi v nákupním centru v [obec], a to zjevně pod vlivem alkoholu. Žalovanému byl naměřen pozitivní výsledek 2,52 ‰ alkoholu v dechu. Bylo proto rozhodnuto o jeho převozu na Protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici v [obec]. Z předloženého záznamu Protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanice v [obec] (PAZS) č. protokolu [číslo] vzal soud dále za prokázané, že žalovaný byl na uvedenou záchytnou stanici přijat téhož dne v 16:30 hodin, přičemž u něho byl shledán střední stupeň opilosti. 7. Z provedených důkazů tedy soud vzal za prokázané, že žalovanému z důvodu zjištěné přítomnosti alkoholu v jeho organismu vznikla v souladu s citovaným zákonným ustanovením povinnost uhradit náklady na dopravu do protialkoholní záchytné stanice. Ze žalobcem předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že při dopravě žalovaného do záchytné stanice bylo použito služební vozidlo tovární značky Škoda Octavia 1,6, [registrační značka], když doprava byla uskutečněna z [obec] do [obec], přičemž bylo ujeto celkem 57 km, spotřeba činila 7,4 l [číslo] km a cena za 1 l pohonných hmot pak činila dle příslušné vyhlášky č. 333/2018 Sb. [částka]. Základní amortizační náhrada pak dle této vyhlášky činila v době převozu částku 4,10 Kč/km. Celkové náklady žalobce na dopravu žalovaného do protialkoholní záchytné stanice jsou tak představovány částkou po zaokrouhlení ve výši [částka]. K její úhradě byl žalovaný vyzván předloženým dopisem žalobce ze dne [datum], k zaplacení však ani zčásti nedošlo, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. 8. Za konstatování, že v řízení byla předloženými listinami prokázána celková výše dlužné částky, jakož i právní důvod jejího vzniku, proto soud podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost k úhradě částky ve výši [částka]. Pro její zaplacení byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. 9. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měl ve věci plný úspěch žalobce, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení, a to postupem dle § 151 odst. 3 o. s. ř., když žalobci byla přiznána náhrada v paušální výši určené vyhláškou č. 254/2015 Sb. Konkrétně soud přiznal žalobci na nákladech soudního řízení paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony dle § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (návrh ve věci samé a výzva k plnění) po [částka], tj. celkem [částka]. Rovněž pro úhradu této částky pak byla žalovanému stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. 10. Výrok o povinnosti žalovaného zaplatit státu na účet zdejšího soudu soudní poplatek je pak odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Vzhledem k tomu, že žalobce je ze zákona od soudních poplatků osvobozen, přešla poplatková povinnost s ohledem na výsledek sporu v plném rozsahu na žalovaného. Soudní poplatek v daném případě činí částku [částka]. Pro její zaplacení byla žalovanému opět stanovena totožná lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.