4 C 276/2021-39 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku [částka] se současným závazkem žalovaného vrátit žalobkyni částku [částka] (navýšeno o poplatky v částce [částka]), a to ve 39 týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil žalobkyni doposud částku [částka], žalobkyně požaduje pouze částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaný se dostavil a uvedl, že již v roce 2006, všechny splátky uhradil paní [příjmení], která k němu každý týden pro splátky chodila, bylo to přes [částka]. Po letech se ozval věřitel a chtěl doplatek, když mu žalovaný sdělil, že již vše splatil, řekli mu, ať si dotyčnou paní sám udá. Na soudy neměl peníze, takto nechal být. Uvedl, že nárok po tolika letech už nemůže být přiznán, neboť je promlčen. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s poplatkem ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to ve 39 týdenních splátkách po [částka]. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaný uhradil na pohledávku z této smlouvy částku [částka]. Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o půjčce“ a dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platného a účinného do 31. 12. 2013 za užití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Dle uzavřené smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázal se zaplatit věřiteli tzv. souhrnný poplatek v částce [částka], v součtu tedy zaplatit částku [částka]. Soud pokládá za zcela neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být úrok, svou odměnu nadále navyšoval o poplatek, který činí 60 % půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není vůbec zřejmé, jak byl poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, co má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Má-li tzv. souhrnný poplatek představovat odměnu za půjčené peněžní prostředky, pak je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká a zároveň je zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil. Z uvedeného nelze než uzavřít, že neplatná je celá smlouva o půjčce, neboť požadovaný souhrnný poplatek ve výši [částka] nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli jednak rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které se zabývá problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí, a dále také např. rozhodnutí [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které dopadá na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek od společnosti [právnická osoba] (typově shodné smlouvy). Názor [anonymizováno] soudu na problematiku souhrnných poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o půjčce soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V daném případě se žalovaný bezdůvodně obohatil okamžikem přijetí plnění, tj. dnem [datum] (den uzavření smlouvy, kde bylo konstatováno, že žalovaný finanční částku tohoto dne také obdržel). Tímto okamžikem počala běžet tříletá promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., která skončila dnem [datum]. Žaloba byla podána až dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby. Žalovaný promlčení namítl, soud proto žalobu zamítl. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., procesní úspěch měl žalovaný, žádné náklady řízení mu však nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet [název soudu] nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod 2 ve spojení s položkou [číslo] bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].