4 C 278/2021-36 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku [částka] se současným závazkem žalovaného vrátit žalobkyni částku [částka] (navýšeno o poplatek v částce [částka]), a to v 53 týdenních splátkách po [částka]. Dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil žalobkyni doposud částku [částka], žalobkyně požaduje pouze částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. K ústnímu jednání dne [datum] se žalobkyně omluvila, žalovaný se dostavil a uvedl, že po uzavření smlouvy splácel, pro splátky si chodil domů nějaký zaměstnanec [právnická osoba], vždy u něj seděl u něj na kávě apod. Jednou si všiml u žalovaného tiskárny, telefonu a faxu a řekl, že by se mu to hodilo, ať mu to žalovaný dá a pak už nebude muset platit splátky. Žalovaný mu uvěřil a věci mu dal. Po 10 letech se ozval věřitel a chtěl dluh doplatit. Žalovaný uvedl, že po takto dlouhé době je nárok promlčený. Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností [právnická osoba] dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z listiny označené jako smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s poplatkem ve výši [částka], celkem tedy [částka], a to v 53 týdenních splátkách po [částka]. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalovaný uhradil na pohledávku z této smlouvy částku [částka]. Žalovaný byl upomínán žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne [datum]. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako„ Smlouva o půjčce“ a dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. platného a účinného do 31. 12. 2013 za užití § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. Dle uzavřené smlouvy žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně (dále jen„ věřitel“) částku [částka] a zavázal se zaplatit věřiteli tzv. souhrnný poplatek v částce [částka], v součtu tedy zaplatit částku [částka]. Soud pokládá za zcela neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být úrok, svou odměnu nadále navyšoval o poplatek, který činí téměř 70 % půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není vůbec zřejmé, jak byl poplatek určen, proč byl určen právě v této výši, co má pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Má-li tzv. souhrnný poplatek představovat odměnu za půjčené peněžní prostředky, pak je evidentně v rozporu s dobrými mravy, neboť je nepřiměřeně vysoká a zároveň je zřejmé z okolností věci, že bez sjednání takto vysokého souhrnného poplatku by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil. Z uvedeného nelze než uzavřít, že neplatná je celá smlouva o půjčce, neboť požadovaný souhrnný poplatek ve výši [částka] nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli jednak rozhodnutí [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které se zabývá problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí, a dále také např. rozhodnutí [název soudu] čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které dopadá na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek od společnosti [právnická osoba] (typově shodné smlouvy). Názor [anonymizováno] soudu na problematiku souhrnných poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o půjčce soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 451 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. V daném případě se žalovaný bezdůvodně obohatil okamžikem přijetí plnění, tj. dnem [datum] (den uzavření smlouvy, kde bylo konstatováno, že žalovaný finanční částku tohoto dne také obdržel). Tímto okamžikem počala běžet tříletá promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., která skončila dnem [datum]. Žaloba byla podána až dne [datum], tedy více než 11 let po uplynutí promlčecí doby. Žalovaný promlčení namítl, soud proto žalobu zamítl. Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., procesní úspěch měl žalovaný, žádné náklady řízení mu však nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů nárok. Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet [název soudu] nedoplatek soudního poplatku v částce [částka] dle položky [číslo] bod 2 ve spojení s položkou [číslo] bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce [částka] z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí [částka].