5 C 212/2022-38 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 44,8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], který vznikl z důvodu prodlení žalovaného s hrazením jednotlivých splátek, a to vypočtený k datu [datum]. Konstatovala, že žalovaný uzavřel [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu [číslo] na základě které žalovanému byla poskytnuta bezhotovostní zápůjčka ve výši [částka]. Za poskytnutí a spravování zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit vyčíslený a neměnný poplatek v částce [částka], rovněž úrok ve výši 44,80 % ročně, když tato úroková sazba byla stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Celkovou částku [částka] se žalovaný zavázal uhradit v 65 týdenních splátkách po [částka] při výši poslední splátky [částka]. Žalovaný uhradil na pohledávce toliko [částka] a to platbou ze dne [datum]. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne [datum]. Žalobou uplatněná částka je tvořena součtem jistiny ve výši [částka], poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši [částka], kapitalizovanou smluvní pokutou ve výši [částka], sankčním poplatkem ve výši [částka] (součet [částka]). Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku datovanou [datum]. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V tomto směru vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejího seznamu. Z těchto listin vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba], postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu, jenž byl přílohou uvedené smlouvy, v němž figuruje pohledávka za žalovaným. Žalovaný byl dopisem ze dne [datum] informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis byl dán k poštovní přepravě [datum], jak doloženo potvrzením o podání. 4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno, že ta byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným dne [datum]. V uvedené smlouvě se společnost zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], této své povinnosti dostála, když žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti částku [částka] převzal. Žalovaný se zavázal vedle částky [částka] uhradit též poplatek v souhrnné výši [částka], jež byl tvořen součtem úroku ve výši [částka], poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částky [částka] představující celkovou částku pojistného. Zavázal se uhradit celkem [částka] formou 65 týdenních splátek po [částka], při výši poslední splátky [částka] RPSN, jak zřejmé z obsahu smlouvy, činila 164,17 %, a úroková sazba 44,8 % ročně. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do data [datum]. Uvedený dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo potvrzením podání (č. l. 23 spisu). 6. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřená dne [datum] je smlouvou absolutně neplatnou a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatností absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele, tak jak jej vymezuje § 419 o. z. Druhou smluvní stranou byl právní předchůdce žalobkyně, jako podnikatel v intencích § 421 odst. 1 o. z. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z., je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného – žalovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje úrok přiměřený. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (v této souvislosti lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 44,8 % ročně, což je úrok zjevně nepřiměřený, odporující dobrým mravům. Soudem k důkazu provedená průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru v daném období, tj. v období poskytnutí úvěru, při zadání délky splácení sjednaného úvěru, činila 1,60 % ročně a byla zpracovaná [anonymizováno] národní bankou v rámci systému [příjmení] (listinný důkaz na č. l. 31 spisu). Tato v sobě promítá i nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru a soud ji proto užil jako vodítko při srovnávání obvyklých úrokových sazeb se sazbou sjednanou mezi účastníky řízení ve smlouvě, a to z pohledu její přiměřenosti. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 44,8 % ročně, byl sjednán jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotí jako zcela nemravný, smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Daná smlouva obsahovala rovněž další ujednání, a to nepřiměřená, která mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky, poplatky a splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. V daném případě se však očekává od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud proto považuje dané jednání za neplatné rovněž pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném též úhradu poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], který představuje 37 % poskytnuté částky. Uvedený poplatek v součtu s úrokem pak představuje 74 % poskytnuté hotovosti, tedy částky [částka] Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel si navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalšího poplatku v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky splacené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky poskytnuté (sjednaný úrok + sjednaný poplatek, tj. 74 %). Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základn