5 C 213/2022-59 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, jakož i částky [částka]. Konstatovala, že žalovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba], zabývající se poskytováním spotřebitelských úvěrů, smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši [částka], kdy žalovaný se tuto zavázal vrátit v měsíčních splátkách po [částka] a to v pravidelných 13 rovnoměrných měsíčních splátkách, přičemž splatnost poslední splátky připadla na datum [datum]. Žalovaný však svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil, ocitl se v prodlení s úhradou dlužné částky. Dle článku V. smlouvy o úvěru byl žalovaný povinen jako dlužník zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl v prodlení. Smluvní pokuta z částky [částka] za období od [datum] do [datum] by činila [částka]. Žalobkyně však požadovala smluvní pokutu ve výši [částka]. Dále uvedla, že předmětná pohledávky byla postoupena společností [právnická osoba], na společnost [právnická osoba], která předmětnou pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes písemnou upomínku žalobkyně před podáním žaloby. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smluv o postoupení pohledávek a jejích příloh, z nichž vzal za prokázané, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž pohledávku za žalovaným postoupila na společnost [právnická osoba] Ta následně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek dne [datum], na základě které předmětná pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. [právnická osoba] dopisem ze dne [datum] informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávek – č. l. 22 spisu). Soud pro úplnost dodává, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], prodala část závodu společnosti [právnická osoba], jak zřejmé z notářského zápisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], společnost [právnická osoba] uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek dne [datum]. 4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že ta byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným dne [datum]. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] (dále jen společnost) zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši [částka] na dobu 13 měsíců. Smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 25,85 % ročně, dohodly se, že za správu úvěru zaplatí žalovaný poplatek v celkové výši [částka] a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši [částka], tedy vedle poskytnuté jistiny ve výši [částka] uhradí dalších [částka] a to v pravidelných 13 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 5 dni kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V článku V. bod 4 úvěrové smlouvy smluvní strany dohodly, že v případě prodlení dlužníka – žalovaného s úhradou splátek úvěru je dlužník povinen uhradit věřiteli – společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. 5. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi právním předchůdcem žalobkyně, jmenovanou společností [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum] je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky, poplatky a splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., z toho důvodu, že dle obsahu smlouvy o úvěru je zřejmé, že vedle poskytnuté částky ve výši [částka] měl žalovaný povinnost uhradit též poplatek ve výši [částka] za správu úvěru a ve výši [částka] za hotovostní výběr splátek, kdy tyto poplatky v součtu představují 41 % poskytnuté částky, společně se sjednaným úrokem ve výši [částka] pak představují 69 % poskytnuté částky. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za půjčené peněžní prostředky ve formě úroků víceméně přiměřenou (v daném případě 25,85 % ročně) si navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky poskytnuté. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Sjednané vysoké poplatky specifikované shora nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou. 6. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky [částka], tj. částky žalovanému poskytnuté, avšak dosud neuhrazené, a nepřiznal právo na částku [částka] představující smluvní pokutu. Soud má za to, že ujednání o smluvní pokutě patří do oddílu 3 utvrzení dluhu občanského zákoníku, konkrétně upraveno v § 2048 a následující o. z., a bylo sjednáno pro případ porušení povinnosti žalovaného včas a řádně hradit sjednaný závazek. Toto ujednání o smluvní pokutě však má akcesorickou povahu a je existenčně závislé na závazku hlavním. Ten však byl soudem shledán neplatným, proto bylo shledáno neplatné i ujednání o smluvní pokutě. 7. Vzhledem k tomu, že se jedná, jak bylo výše uvedeno, o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdc