5 C 27/2022-48 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a dále tento požadovala od [datum] do zaplacení, rovněž se domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši [částka], což však byl fakticky součet úroku [částka], poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka], inkasního poplatku ve výši [částka], úroku [částka], nákladů na vyhodnocení ve výši [částka]. Dále požadovala zaplacení částky [částka] jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky a částky [částka] představující smluvní pokutu 0,1% denně z jistiny za období [datum] do [datum]. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši [částka] v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit rovněž příslušenství ve výši [částka], to vše ve 14ti měsíčních splátkách po [částka], poslední splátka tak měla být uhrazena do [datum]. Žalovaný uhradil toliko [částka]. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], když o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný shora uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním měl doručenou dle §49 odst. 4 o. s. ř. dnem [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována 10ti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy, jakož i z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal za zjištěné, že společnost [právnická osoba] (dále jen společnost) uzavřela s žalobkyní dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze této smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figuruje pohledávka za žalovaným. Společnost dopisem ze dne [datum] informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo podacím archem. 4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] formuláře vzal za prokázané, že byla uzavřena smlouva o úvěru dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností, a žalovaným, když dne [datum] byla žalovanému předána hotovost ve výši [částka], což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal [částka] včetně úroku ve výši [částka], úhrady za poskytnutí úvěru ve výši [částka], nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a inkasního poplatku ve výši [částka], tedy celkem [částka] uhradit ve 14ti měsíčních splátkách po [částka]. 5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne [datum] je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13 EHS a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínky. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z., také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném též úhradu poplatku za hotovostní inkaso, nákladů na vyhodnocení úvěru i úhradu za poskytnutí úvěru, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky, náklady určila, a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky a náklady v součtu činí 76 % z poskytnuté hotovosti, tedy z částky [částka], včetně požadovaného úroku pak 86 % poskytnuté částky. Tyto výše odměn vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčené peněžní prostředky ve formě úroku víceméně přiměřeného (v daném případě [částka] za 14 měsíců) navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků a nákladů v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky poskytnuté. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednané vysoké poplatky a náklady shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 25 Co 335/2018-80, který obdobnou věc řešil. 6. Soud vztah účastníků proto posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a následující o. z., a přiznal žalobkyni právo na zaplacení rozdílu částky skutečně žalovanému poskytnuté, tj. [částka] a žalovaným uhrazené, tj. [částka], jak tvrdila žalobkyně, a žalovaný nerozporoval. Soud proto v částce [částka] žalobě vyhověl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, pak bylo třeba výzvy žalobkyně, případně jejího právního předchůdce k úhradě peněžitého plnění. Výzva k úhradě byla obsažena v oznámení o postoupení pohledávky datovaném [datum], jež bylo dáno k poštovní přepravě dne [datum], jak doloženo podacím archem a ve světle § 573 o. z. se tak dostala do dispoziční sféry adresáta dnem [datum]. Dle výzvy mělo být plněno do 10 dnů od doručení, tj. do [datum], proto dnem [datum] se ocitl žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého plnění dle § 1968, § 1970 o. z., a je povinen hradit též úrok z prodlení, který odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedený závěr soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Součástí žalobou uplatněné částky byla i smluvní pokuta ve výši [částka], která byla rovněž zamítnuta. Soud má za to, že ujednání o