5 C 276/2022-57 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným distančně prostřednictvím elektronických prostředků [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy k žádosti žalovaného byly poskytnuty peněžité prostředky ve výši [částka] na účet číslo [bankovní účet]. Ve smlouvě si strany sjednaly povinnost žalovaného uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem [částka], dále si sjednaly úrok ve výši 20 % měsíčně a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení. Pro případ, že se stane celý dluh splatným, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok v pevné úrokové sazbě 8 % ročně na místo 20 % měsíčně. Celková výše úroku tak činí [částka]. Žalovaný dlužnou částku ve lhůtě splatnosti neuhradil a je od [datum] v prodlení. Pro případ každého započatého měsíce prodlení smluvní strany sjednaly částku [částka] představující náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyně požadovala ve výši [částka], tedy [částka] měsíčně. Žalovaný požadované částky v souhrnné výši [částka] neuhradil i přes písemnou upomínku ze dne [datum]. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním k jednání mu byla doručena dne [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Z předložené smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] vzal za prokázané, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako klientem. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až [částka] Smluvní strany se dohodly, že první čerpání úvěru ve výši [částka] bude provedeno automaticky po uzavření smlouvy a samostatná žádost klienta o čerpání úvěru není nutná. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Smluvní strany sjednaly z dlužné částky úrok ve výši pevné úrokové sazby 20 % měsíčně. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle článku 6.5 úvěrové smlouvy, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu klient povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. V případě, že žalovaný se ocitne v prodlení po dobu delší než dva měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným a žalobkyně je oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána povinnost uhradit účelně vynaložené náklady ve výši [částka] za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalobkyni. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne [datum] částka [částka], dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka] byly odeslány ve prospěch účtu č. [bankovní účet], tedy ve prospěch účtu uvedeného ve smlouvě o revolvingovém úvěru jako číslo účtu žalovaného. 4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva o revolvingovém úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je smlouva absolutně neplatná a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z.. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný je v pozici spotřebitele, jak jej vymezuje § 419 o. z., a žalobkyně podnikatel dle § 421 odst. 1 o. z. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníky vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z., je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (v této souvislosti lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). V daném případě smluvní strany sjednaly úrok ve výši 20 % měsíčně, tedy 240 % ročně, což je úrok nepřiměřený s ohledem na shora uvedené. Na tomto závěru nic nezměnilo ani ujednání v úvěrové smlouvě obsažené, že pro případ, že se stane celý dluh splatným postupem dle článku 6.5 úvěrové smlouvy (to je pro případ prodlení s úhradou dluhu po dobu delší než dva měsíce) je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně namísto sjednaného úroku 20 % měsíčně. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci úrok činil 240 % ročně, a byl sjednán jako pevný, po celou dobu řádného splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Soud rovněž hodnotí jako nepřiměřený poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, to je v daném případě [částka]. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel si navyšoval dále svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalšího poplatku v takové formě, jak bylo uvedeno v úvěrové smlouvě. Případné poplatky sjednané v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku za čerpání úvěru věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstata podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částku, kdy vedle jistiny [částka] je rovněž požadován poplatek za čerpání ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] a náklady ve výši [částka]. 5. Lze shrnout, že účastníky uzavřená smlouva o revolvingovém úvěru je smlouvou absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků posoudil jako vztah vzniklý z takzvaného bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, jak doloženo výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, a její konání, pokud požaduje úrok z půjčené částky významně vyšší než obvyklý, spoléhaje při tom, na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroků mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že požadováním placení neúměrně vysokých částek po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste tak šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek. Žalobkyně jako věřitel zcela cílevědomě kalkuluje s