5 C 4/2022-30 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka]. Konstatovala, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svoji povinnost splnila [datum]. Žalovaná však nedostála své zákonné poplatkové povinnosti, když za srpen až prosinec [rok] včetně dluží na poplatcích [částka] ([anonymizováno] x [anonymizováno]). Tuto svoji povinnost nesplnila i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalobkyně nedostavila, včas a řádně se prostřednictvím svého právního zástupce omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalobkyně, kdy ní byla zachována 10 denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná se k jednání dostavila, žalobou uplatněnou částku nesporovala. Z žalobních tvrzení, podložených příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků vzal za prokázané, že žalovaná se k [datum] přihlásila jako poplatník televizních poplatků, a to na adrese [adresa žalované]. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě poplatků dopisem ze dne [datum], jak doloženo dopisem i dodejkou. Po právní stránce soud uzavřel, že žalovaná je v daném případě poplatníkem televizních poplatků ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. ve znění pozdějších předpisů, když k přihlášení žalované jako poplatníka televizních poplatků došlo v dubnu [rok] a k následnému odhlášení nedošlo. Žalovaná jako poplatník měla povinnost platit poplatek ve výši [částka] měsíčně v souladu s § 6 zmíněného zákona, a to nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce v souladu s § 7 odst. 2 téhož zákona. Žalovaná tuto povinnost nesplnila od srpna do prosince [rok]. Tuto svoji povinnost nesplnila ani přes výzvu žalobkyně co by provozovatele učiněnou v intencích § 10 zmíněného zákona. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v plném rozsahu vyhověl, i pokud jde o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 o. z., a jeho výše požadovaná žalobkyní v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl kapitalizován k datu [datum]. V daném případě žalobkyně byla plně procesně úspěšná, měla by proto právo na plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. Na daný případ je však třeba aplikovat nález Ústavního soudu ČR vedený pod sp. zn. I. ÚS 3344/12 ze dne [datum], na jehož obsah soud pro stručnost odkazuje a činí jej tímto součástí i svého rozhodnutí. V něm Ústavní soud dovodil, že při zvažování aplikace hledisek plynoucích z judikatury Ústavního soudu, jež se vztahuje k reflexi některých ústavněprávních aspektů právního zastoupení státu, že není přiléhavé jako dominantní kritérium akcentovat skutečnost, že [anonymizováno] je nezávislá na státním rozpočtu, že hospodaří s vlastním majetkem a že stát neodpovídá za její závazky. Svědčí proto, jak povaha samotného televizního poplatku, tak i postavení [anonymizováno] jako takové. Ústavní soud se ztotožnil se zjištěním, že činnost [anonymizováno] není výkonem veřejné moci, nicméně na poli svého působení se těší výsadnímu postavení, k čemuž má vytvořeny specifické podmínky, a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud [anonymizováno] sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru [anonymizováno]. Vzhledem k tomuto ústavnímu nálezu soud přiznal žalobkyni toliko náhradu nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a nepřiznal jí ani zčásti náhradu nákladů za její právní zastoupení advokátem, když má za to, že tyto náklady nejsou náklady účelně vynaložené. V této souvislosti uvádí, že není vázán závěry soudů v jiných věcech, na které žalobkyně odkázala, když je pro soud podstatný obsah shora popsaného nálezu Ústavního soudu. Navíc úkony činil za žalobkyni její zástupce, nikoli žalobkyně sama, proto jí nevzniklo právo na paušální náhradu dle vyhlášky [číslo] jak plyne z dikce § 151 odst. 3 o. s. ř.