5 C 45/2022-33 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo] kterou žalovaný podepsal [datum]. Na základě této smlouvy byl na účet žalovaného poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající z uvedené smlouvy, došlo k zesplatnění celého úvěru, kdy nová jistina včetně úroků činila [částka]. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru oznámením ze dne [datum]. Žalobkyně již zahájila soudní řízení u Okresního soudu v Klatovech o zaplacení částky [částka] představující smluvní pokutu dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy, kdy smluvní pokuta činila 0,1% z dlužné jistiny úvěru, tj. z částky [částka] za období do [datum rozhodnutí]. Rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo smluvní pokutě v uvedeném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou jistiny však trvalo i po datu [datum], kdy smluvní pokuta od [datum] do [datum] činí [částka] Ani tuto částku žalovaný i přes písemnou upomínku před podáním žaloby ze dne [datum] neuhradil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žalovaný nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dnem [datum] dle § 49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., jednal v nepřítomnosti žalovaného, když u jmenovaného byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř., a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] bylo prokázáno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem a žalovaným jako klientem dne [datum]. Uvedenou smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka], když žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit [částka] v pravidelných 48 měsíčních splátkách po [částka] Smluvní strany sjednaly úrokovou sazbu 66,71% ročně jako pevnou zápůjční úrokovou sazbu na celou dobu splácení úvěru. V článku 6.5 úvěrové smlouvy se žalovaný zavázal po zesplatnění úvěru zaplatit novou jistinu úvěru, a pokud tak neučiní, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr oznámením ze dne [datum]. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouvu o úvěru účastníky uzavřenou považuje za smlouvu absolutně neplatnou a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatností absolutní dle § 588 o. z.. Pří respektování smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 o. z., je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Soudem k důkazu provedené průměrná úroková sazba pro daný typ úvěru v daném období, tj. v období poskytnutí úvěru, při zadání délky splácení sjednaného úvěru, tj. 3,90% ročně zpracované ČNB v rámci systému [příjmení] (č. l. 19 spisu), pak v sobě promítá i nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a soud ji proto užil jako vodítko při srovnání obvyklých úrokových sazeb se sazbou sjednanou mezi účastníky řízení ve smlouvě, a to z pohledu její přiměřenosti. Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 66,71% ročně, a byl sjednán jako pevný, po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud však hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. Soud při posuzování nemravnosti úroku vycházel z databáze ČNB o průměrných úrokových sazbách za daný typ spotřebitelského úvěru, neboť v ní je promítnuta jak minimální, tak maximální možná výše úrokových sazeb v bankovních sektorech. Tento listinný důkaz podpořil závěr soudu o nemravnosti úroku. Lze shrnout, že účastníky uzavřená smlouva o úvěru je smlouvou absolutně neplatnou, protože smluvní ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Předmětem sporu byla částka [částka], představující smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky [částka] za období od [datum] do [datum]. Ujednání o smluvní pokutě patří do oddílu 3 utvrzení dluhu občanského zákoníku, konkrétně upraveno ustanovením § 2048 a následující o. z., a bylo sjednáno pro případ porušení povinnosti žalovaného včas a řádně hradit sjednaný závazek. Toto ujednání o smluvní pokutě však má akcesorickou povahu a je závislé na závazku hlavním. Tento však byl shledán soudem neplatným, proto bylo shledáno neplatné i ujednání o smluvní pokutě. O tomto právním názoru byla žalobkyně na jednání [datum] soudem vyrozuměna. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno, v této souvislosti uvádí, že je mu známo, že zdejší soud vydal rozsudek č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí], v němž vyhověl žalobě rozsudkem pro zmeškání, avšak soud tímto rozhodnutím není vázán. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy plným procesním úspěchem žalovaného ve sporu. Žalovanému však žádné náklady v souvislosti s daným řízením nevznikly. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, nařídil jednání, proto žalobkyni stíhá povinnost doplatit České republice, na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši [částka] dle položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků jako straně ve sporu neúspěšné. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka], podle položky 2 bod 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, podle položky 2 bod 2 sazebníku však soudní poplatek by měl činit [částka], proto zbývá doplatit [částka]. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.