8 C 254/2022-28 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 1 890 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 156,78 Kč a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný však nedostál této své zákonné poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za měsíce leden 2021 až únor 2022. Dluh žalovaného za celkem 14 kalendářních měsíců tedy dosahuje výše 1 890 Kč (14 x 135 Kč). Žalobkyni rovněž vzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž žalobkyně tento úrok z prodlení kapitalizovala, a to od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu [datum], ve výši 156,78 Kč. Dále pak žalobkyně požadovala zaplatit i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, a to s odůvodněním, že tyto náklady vyplývají z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] 2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí do jeho datové schránky již dne [datum]. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Podle § 6 citovaného zákona měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Podle § 10 citovaného zákona nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 4. Z předloženého potvrzení České pošty ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný se stal poplatníkem televizních poplatků od měsíce září 2012, v důsledku čehož mu vznikla povinnost k úhradě televizních poplatků ve stanovené aktuální výši 135 Kč měsíčně v souladu s výše uvedeným zákonem. Ze žalobkyní předloženého přehledu neuhrazených předpisů ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný řádně svoji povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky neplnil, když z tohoto přehledu, jakož i ze žalobkyní předložené specifikace výpočtu požadovaného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, vyplývá, že žalovaný nezaplatil tyto poplatky v plné výši za měsíce leden 2021 až únor 2022, tj. za celkem 14 kalendářních měsíců, a to ve výši 135 Kč měsíčně. Ze strany žalovaného k úhradě dluhu nedošlo, a to ani zčásti, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. 5. Za konstatování, že celková výše dlužné jistiny byla žalobkyní předloženými listinnými důkazy v řízení prokázána, proto byla žalovanému uložena povinnost k úhradě dlužné jistiny ve výši 1 890 Kč, a to za žalované období 14 měsíců (14 x 135 Kč), když žalobkyni dále vůči žalovanému vznikl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení v souladu s citovaným zákonným ustanovením. Soud tedy uložil žalovanému rovněž i povinnost k jeho zaplacení, přičemž žalobkyně tento úrok kapitalizovala, a to od prvního dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, v celkové doložené výši 156,78 Kč. Samotná výše úroku z prodlení je přitom dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účinným od 1. 1. 2014. Právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení pak výslovně vyplývá i z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Pro úhradu celkové přiznané částky byla žalovanému dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku. 6. Ve zbývajícím rozsahu, tj. pokud se žalobkyně domáhala i uložení povinnosti žalovanému k úhradě částky nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Obecně lze konstatovat, že najmutí inkasní společnosti k vymožení pohledávky není nutným důsledkem prodlení dlužníka se splněním jeho závazku a náklady vynaložené ve vztahu k inkasní společnosti tedy nejsou bezprostředně způsobeny jednáním dlužníka. Nejedná se tedy o účelně vynaložené náklady, jelikož tyto měly být vynaloženy na činnost, která nebyla nezbytně nutnou. Administrativně a personálně dostatečně vybavený věřitel má právo na náhradu nákladů spojených se zasláním výzvy k plnění, pakliže ji zašle sám. Zaslání výzvy představuje banální administrativní jednání, k jehož realizaci není nutné vyhledávat pomoc jiného subjektu. V této souvislosti je třeba poukázat i na to, že soudu v řízení nebylo vynaložení jakýchkoliv nákladů spojených s vymáháním pohledávky před podáním žaloby prokázáno. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části. V daném případě měla žalobkyně ve věci neúspěch pouze v nepatrné části, a to jen co do části uplatněného zákonného příslušenství, a proto jí soud přiznal plnou náhradu jejích nákladů řízení v celkové částce 1 126 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, ze 2 úkonů právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v celkové částce 400 Kč (2 x 200 Kč), ze 2 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky a z 21 % DPH z částky nákladů právního zastoupení v celkové výši 600 Kč, tj. 126 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem uvedené daně. Rovněž pro úhradu celkové částky nákladů řízení, kterou je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobkyně, pak byla stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.