10 C 107/2023-48 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky celkem [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. 2. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že žalovaná dne [datum] uzavřela s původním věřitelem, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], které jí byly vyplaceny při podpisu smlouvy v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná 30. den po uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná vždy 30. den od splatnosti předchozí splátky. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadla na den [datum]. 3. Žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši [částka], která odpovídá 12 řádně uhrazeným splátkám. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla dle žalobkyně alokována částka ve [částka] a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši [částka]. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou částky [částka], v důsledku čehož žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,2 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou. Celková výše dluhu žalované ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu tak činí [částka] a sestává z dlužné jistiny ve výši [částka] a neuhrazené smluvní pokuty ve výši [částka]. Výzva k zaplacení této částky zůstala ze strany žalované bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud. 4. Žalovaná ve svém vyjádření při jednání uvedla, že pokládala úvěr za již splacený. 5. Soud zvážil argumentaci účastníků i provedené listinné důkazy a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. 6. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno žalobkyní jako postupníkem (dopis na č. l. 31 soudního spisu). Nabytí pohledávky postupitelem, obchodní společností [právnická osoba], od původního věřitele ([právnická osoba]) vzal soud za prokázané z notářského zápisu o koupi části závodu tvořící divizi spotřebitelských úvěrů (č. l. 14 až 15 soudního spisu). 7. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalovanou a původním věřitelem, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], dne [datum], vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku [částka], jež jí byla vyplacena při podpisu smlouvy v hotovosti, což svým vlastnoručním podpisem zároveň stvrdila. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 13 měsíčních splátkách ve výši [částka], přičemž první splátka byla splatná 30. den po uzavření smlouvy a každá další splátka byla splatná vždy 30. den od splatnosti předchozí splátky. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadla na den [datum]. Celkové náklady na spotřebitelský úvěr byly vyčísleny částkou [částka], žalovaná se tak zavázala vrátit žalobkyni celkem [částka]. 8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. 10. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v ní vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit nad rámec poskytnuté jistiny úvěru částku představující 69 % samotného úvěru. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy původní věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Vedle tohoto ujednání si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky ve výši 0,2 % denně (viz článek IV smlouvy), a to bez ohledu na zavinění spotřebitele. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem. 11. Ve světle řečeného tudíž soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná prokazatelně přijala od žalobkyně hotovost ve výši [částka], což stvrdila podpisem zmíněné úvěrové smlouvy, aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). Dle samotného tvrzení žalobkyně žalovaná na svůj dluh uhradila částku ve výši [částka]. Odtud je tedy bez dalšího zřejmé, že žalovaná vrátila žalobkyni více, než co od ní získala. Ve světle řečeného tudíž soud žalobu zamítl. 12. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalované ve sporu. Žalovaná nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši svých hotových výdajů vynaložených v souvislosti s daným řízením. Dle § 151 odst. 3 o. s. ř. tak má právo na paušální náhradu nákladů vzniklých jí v důsledku účasti na jednání soudu. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. činí výše této paušální náhrady částku [částka]. 13. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval nařízením jednání k projednání případu, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za klasický návrh na zahájení řízení (žalobu). Podle položky 2 bodu 2 ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, by soudní poplatek činil [částka]. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] v souladu s položkou 2 bodem 1 písm. b) Sazebníku poplatků, zbývá proto doplatit celkem [částka]. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši [částka]. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. 14. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.