10 C 66/2023-25 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. 2. K uplatněnému nároku žalobkyně uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalobkyně žalované částku [částka] se současným závazkem žalované splatit částku [částka] v týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, uhradila pouze částku [částka]. Datum splatnosti určila žalobkyně ke dni [datum] (ačkoli nastalo mnohem dříve), žalovaná je tak od následujícího dne v prodlení se splněním svého dluhu. 3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však účastníci, byvše řádně předvoláni, nedostavili a svoji neúčast neomluvili. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků. 4. Soud ve věci provedl důkazy žalobkyní předloženými listinami, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku [částka], již se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem [částka], poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], celkem tedy částku [částka], a to v 60 týdenních splátkách po [částka] (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná uhradila na pohledávku žalobkyni celkem [částka] (zjištěno z přehledu bilance zmíněné smlouvy na č. l. 13 až 14 soudního spisu). Žalovaná byla posléze žalobkyní upomínána stran úhrady dluhu (zjištěno z obsahu dopisu ze dne [datum] a připojeného podacího archu). 6. Soud zvážil argumentaci žalobkyně i provedené listinné důkazy a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Soud se předně zabýval posouzením listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že toto dvoustranné právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 občanského zákoníku. Dle této smlouvy totiž žalovaná obdržela od žalobkyně částku [částka] a zavázal se zaplatit úroky a další poplatky v celkové výši [částka]. Soud pokládá za naprosto neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být adekvátní úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, které ve svém souhrnu spolu s úrokem tvoří 82 % z poskytnuté jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytování finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z úvěrové jistiny. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny (zejména tzv. poplatky za„ zpracování a doručení úvěru“ a za„ hotovostní inkaso splátek“), proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. 7. Soud proto uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Žalobkyni je přitom rozhodovací praxe nejen zdejšího soudu dobře známa. Problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků, a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí, se zabývaly i četné další soudy (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ve věcech sp. zn. 25 Co 335/2018 či 25 Co 107/2020, která dopadají na zcela shodnou problematiku neúměrných poplatků). Názor soudů na problematiku souhrnných poplatků byl v jejich rozhodnutích zřetelně vyjádřen, pročež soud nemá důvod se od ustálené soudní praxe odchylovat ani v nynějším případě. 8. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o zápůjčce soud uzavřel, že částka poskytnutá žalobkyní žalované ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku z neplatné smlouvy o úvěru uhradila částku [částka], dluží tedy žalobkyni ještě částku ve výši [částka]. Soud tudíž v tomto rozsahu vyhověl a žalované uložil uhradit tuto zbývající částku žalobkyni spolu se zákonným úrokem z prodlení, ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy na převážném procesním úspěchu žalované ve sporu, jíž však v řízení nevznikly žádné náklady, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 10. Výrokem pod bodem IV tohoto rozsudku soud uložil převážně procesně neúspěšné žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce [částka]. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] dle položky [číslo] bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Platební rozkaz však nebyl vydán. Podle položky [číslo] bodu 2 téhož sazebníku platí, že nevydá-li soud platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1 téhož sazebníku, tj. do výše [částka]. Odtud je patrné, že rozdíl mezi zákonem požadovaným a žalobkyní uhrazeným poplatkem činí [částka]. 11. Při úvaze o lhůtě k plnění žalobou uplatněné částky i doplatku soudního poplatku vycházel soud z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.