5 C 180/2023-93 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, jakož i částky [částka] představující smluvní pokutu. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím webového rozhrání žalobkyně [webová adresa] dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně, tj. [částka], a to do [datum]. Dnem uzavření smlouvy byly finanční prostředky převedeny na účet žalovaného. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil, žalobkyni ničeho nezaplatil. Žalobkyně má proto právo též na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky, tj. z částky [částka] od [datum] do [datum], která činí [částka]. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku žalobkyně ze dne [datum]. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním měl doručenou dne [datum] dle §49 odst. 4 o. s. ř.. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když zároveň u obou z nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z formuláře pro standartní informace, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] vzal soud za prokázané, že byla uzavřena prostřednictvím webového rozhrání žalobkyně dostupného na [webová adresa]. Dle uvedené smlouvy žalovaný jako klientka požadoval poskytnutí úvěru ve výši [částka], při sjednané úrokové sazbě 0,9 % denně z vypůjčené částky při splatnosti úvěru 30 dní ode dne odeslání finančních prostředků klientovi – žalovanému. Z potvrzení o provedené platbě vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] na účet žalovaného, uvedený v úvěrové smlouvě, číslo [bankovní účet] poukázala částku [částka]. 4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je smlouvou absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 588 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intencích § 2395 a následující o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy účastníci ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy sjednaný ve smlouvě, který zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaných bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V předmětné věci sjednaný úrok činil 0,9 % denně (tj. 328,5 % ročně) a tento byl dohodnut jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Tento úrok, dle názoru soudu je třeba hodnotit jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou, když v této souvislosti je třeba rovněž zmínit tu skutečnost, že žalobkyně by předmětnou částku ve výši [částka] žalovanému neposkytla, smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaný na její podmínky nepřistoupil. V podrobnostech lze v této souvislosti odkázat např. na závěry Krajského soudu v Plzni prezentované v jeho rozhodnutích č. j. 25 Co 292/2018 – 68 ze dne 28. 11. 2018, 25 Co 293/2018 – 58 ze dne 28. 11. 2018 apod. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle smluvních stran je tedy nutné dle názoru soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši [částka] se spotřebitel zaváže k zaplacení též úroků ve výši 0,9 % denně, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé. 5. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud uzavřel, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit částku, která mu byla poskytnuta, tj. [částka], a to z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z. Žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku [částka], v tomto rozsahu získal majetkový prospěch bez právního důvodu, a proto dle § 2991 odst. 1 o. z., je povinen vydat žalobkyni oč se obohatila, tj. v daném případě o [částka]. Soud s ohledem na uvedené žalobě vyhověl a to v rozsahu částky [částka] jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Jak bylo uvedeno, jednalo se o bezdůvodné obohacení, proto bylo třeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z. Takováto výzva byla učiněna dopisem ze dne [datum], který byl dán téhož dne k poštovní přepravě (prokázáno výzvou, jakož i poštovním podacím archem). V uvedeném dopise byl žalovaný vyzván k úhradě žalobou uplatněné částky do [datum]. Pokud do uvedeného data neplnila, dnem následujícím, tj. dnem [datum] se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost k úhradě též úroků z prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. K uvedenému datu výše úroků z prodlení činila 15% ročně, avšak soud vázán žalobním petitem přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně a rozhodl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, tj. co do kapitalizovaných úroků ve výši [částka], co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], jakož i co do částky [částka] představující smluvní pokutu. [příjmení] [částka] tak vycházela z dohody o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o úvěru, kdy žalobkyni by vznikl na smluvní pokutu nárok v případě prodlení žalovaného. Ujednání o smluvní pokutě je však i nadále existenčně závislé na existenci utvrzovaného dluhu, tj. dluhu, který je prostřednictvím smluvní pokuty utvrzen, tento však byl soudem shledán absolutně neplatným. Dohoda o smluvní pokutě proto nebyla soudem shledána platná, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh. 6. Výrok bod bodem III. daného rozsudku je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy oba účastníci měli úspěch co do 50% předmětu sporu. V této souvislosti soud uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci je třeba rovněž vycházet z kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby, a rovněž z jejich kapitalizací ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni [datum], když v tomto směru lze vycházet z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2717/08. 7. Soud sice k důkazu provedl bankovní data, všeobecné obchodní podmínky, potvrzení o vedení účtu, fakturu ke smlouvě o úvěru, výpisy z účtu žalovaného, potvrzení o výši příjmu, oznámení příjmů zaměstnavatele, ale nedovodil z nich pro věc žádných zjištění. 8. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z žaloby ve výši [částka], ale soud k jejímu návrhu nevydal elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek dle položky 1 do částky [částka], tedy ve výši [částka]. Soud uložil každému z účastníků tento zaplatit jednou polovinou za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., když oba byli ve sporu stejně neúspěšní. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. 9. Při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky, jakož i nákl