5 C 328/2022-32 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka], a smluvní pokuty ve výši [částka], jakož i nákladů řízení. Konstatovala, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila dle vlastní volby parametry zápůjčky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, vyžádala si od žalované potřebné informace o rodinných, pracovních, příjmových a výdajových poměrech. Na základě této smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] na účet žalované číslo [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné [datum]. Žalovaná však uhradila toliko [částka]. Tato částka byla započtena na smluvní pokutu ve výši [částka], proto předmětem žaloby byla smluvní pokuta v rozsahu částky [částka] Smluvní pokutu žalobkyně požadovala v souladu s článkem 2. 3. smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny [částka] za období od [datum] do [datum]. Dále se domáhala úhrady částky [částka] v souladu s článkem 2. 3. smlouvy, kdy celkem pětkrát vyzvala žalovanou k úhradě žalobou uplatněné částky a to písemnými upomínkami datovanými [anonymizována čtyři slova], [datum] (5 x [částka]). Žalovaná uvedené částky neuhradila i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně datovanou [datum]. 2. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žalobu současně s předvoláním osobně převzala dne [datum]. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti obou účastnic, když u nich byla zachována deseti denní lhůta na přípravu dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry. 4. Z předložené smlouvy o zápůjčce bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou, když dne [datum] obě smluvní strany podepsaly dodatek ke smlouvě. Na základě těchto listin žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet číslo [bankovní účet] částku [částka]. Žalovaná se zavázala uvedenou částku včetně poplatku za navýšení zápůjčky a poskytnutí zápůjčky v celkové výši [částka] uhradit nejpozději do [datum], při sjednané nulové zápůjční úrokové sazbě. Nedílnou součástí této smlouvy měly též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. V článku 2. 3. uvedené smlouvy pro případ prodlení klienta – žalované s plněním jejích závazků dle uvedené smlouvy se zavázala uhradit věřiteli – žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, jakož i zákonný úrok z prodlení, jakož i další účelně vynaložené náklady, které jí v souvislosti s prodlením vzniknou, zejména předáním pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši až [částka]. Rovněž se žalovaná zavázala k úhradě nákladů za každou písemnou upomínku k úhradě ve výši [částka]. V článku 2. 4. uvedené smlouvy byl upraven poplatek za prodloužení splatnosti o sedm dní 15 % z výše aktuálně dlužné jistiny, o patnáct dní pak tento činil 25 % a v případě prodloužení splatnosti o třicet dní 32,5 % z výše aktuálně dlužné jistiny. 5. Soud danou smlouvu o zápůjčce hodnotil jako smlouvu absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 odst. 1 o. z. Uvedené zákonné ustanovení § 580 odst. 1 o. z., představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, které nemůže požívat právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. [obec] mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Soud v daném případě posoudil uzavřenou smlouvu mezi žalobkyní a žalovanou ve znění jejího dodatku ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od samého počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z., jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Z obsahu dané smlouvy je zřejmé, že žalovaná v ní vystupovala v pozici spotřebitele, tak jak jej vymezuje ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť případné poplatky za prodloužení splatnosti úvěru jdou v časových řadách, jak popsáno shora. V případě prodlení může žalobkyně požadovat i další účelně vynaložené náklady, jak ostatně požadovala ve výši [částka] za každou písemnou upomínku (žalobou se domáhala úhrady pět upomínek po [částka], tedy celkem částky [částka]), a dále mohla dle smlouvy požadovat i účelně vynaložené náklady, které by jí vznikly zejména předáním pohledávky inkasní agentuře. Tyto náklady pak mohly dosahovat až výše [částka] celkem. V případě prodlení se splacením a následné změně splatnosti se veškeré přirostlé úroky z prodlení od původního dne splatnosti k okamžiku schválení příslušné žádosti stávají k okamžiku schválení součástí jistiny zápůjčky (viz článek 2. 3. smlouvy). V případě sjednaných poplatků je nutné zdůraznit, že i případně sjednané poplatky v souvislosti s poskytováním finančních prostředků by měly mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou za zapůjčení finančních prostředků by měl být úrok. V daném případě byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka], představující 17 % poskytnuté částky a poplatek za navýšení zápůjčky ve výši [částka] představující 10 % poskytnuté částky. Takovým to ujednáním o jednotlivých poplatcích, ať již za sjednání smlouvy či za prodloužení splatnosti dochází k dalšímu, neúměrnému navyšování dlužné částky, kdy věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčená částka nebude dlužníkem uhrazena včas. Tedy pouze zdánlivě je zapůjčení prostředků bez„ úroků“, jak bylo uvedeno v článku 1. 3. smlouvy o zápůjčce. Vedle těchto ujednání si strany ve smlouvě sjednaly smluvní pokutu pro případ prodlení žalované s úhradou dlužné částky ve výši 0,1 % denně (viz článek 2. 3. smlouvy), a to bez ohledu na zavinění klienta. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy, takovéto jednání věřitele nemůže požadovat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle. Ani autonomie vůle nemůže být bezbřehá, tuto musí ovlivňovat korektivy právního řádu. Věřitel by nepochybně jinou smlouvu neuzavřel, než jak byla žalované na webových stránkách předestřena. 6. S ohledem na shora uvedené, kdy soud shledal smlouvu ve znění jejího dodatku uzavřenou mezi účastníky řízení za absolutně neplatnou, vztah účastníků posoudil v intencích § 2991 odst. 1 o. z., a to jako plnění z titulu bezdůvodného obohacení. Pokud tedy žalované bylo na její účet poskytnuto [částka] (dne [datum] [částka] a dne [datum] [částka]) jak bylo prokázáno potvrzením o přijaté platbě a potvrzením o platbě, a z této částky uhradila žalobkyni toliko [částka], vznikl jí dluh, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Žalovaná ostatně netvrdila, nedoložila jediný důkaz o tom, že by zaplatila více. Žalovaná tak získala majetkový prospěch bez právního důvodu, tedy bezdůvodně se na úkor žalobkyně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Je proto povinna dle § 2991 odst. 1 o. z., vydat žalobkyni jako ochuzené oč se obohatila, tzn. v daném případě o částku [částka]. S ohledem na uvedený právní závěr soud žalobě vyhověl co rozsahu částky [