6 C 12/2023-32 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala vůči žalované zaplacení částky ve výši 14 692,28 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedla, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 55 000 Kč. Žalovaná podmínky smlouvy neplnila, proto žalobkyně dluh zesplatnila. Žalovaná se mimo jiné v souladu s čl. 6 Smlouvy zavázala pro případ prodlení s nezaplacením [příjmení] jistiny úvěru uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 a 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 1 497 Kč a 11 310,72 Kč. [příjmení] ve výši 11 310,72 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné [příjmení] jistiny úvěru ve výši 65 760,02 Kč, a to za období prodlení žalované s úhradou této [příjmení] jistiny úvěru do [datum]. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Klatovech bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalované s úhradou [příjmení] jistiny úvěru trvalo i po datu [datum]. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné [příjmení] jistiny úvěru i za následující období z částky 65 760,02 Kč od [datum] do [datum]. V souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 14 692,28 Kč. Žalovaná dluh přes výzvu neuhradila. 2. Soud ve věci jednal a rozhodl dne [datum] za přítomnosti zástupce žalobkyně, kterého seznámil s právním názorem na neplatnost smlouvy pro sjednané úroky v rozporu s dobrými mravy. Žalované bylo předvolání se žalobou doručeno dne [datum], ovšem tato se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalované. Zástupce žalobkyně pak setrval na žalobě tak, jak byla podána. 3. Soud provedl předložené důkazy a učinil z nich následující zjištění: Z listiny označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne [datum] požádala o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 55 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v 48 měsíčních splátkách po 4 093 Kč při výši úrokové sazby 129,66 % ročně. Žalovaná se tak zavázala zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši 196 464 Kč. Dle bodu 6.5. smlouvy, jestliže po zesplatnění úvěru klient nezaplatí [příjmení] jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] pro zmeškání, bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 79 567,72 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 68 257 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 86,09 % ročně z částky 54 150,98 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 235 756 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, a dále náhradu nákladů řízení. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dopisem ze dne [datum], byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných částek. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a připojené doručenky, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě závazku z uzavřené smlouvy před podáním žaloby k soudu. Dle systému časových řad [obec] národní banky [příjmení], činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v únoru 2019 u spotřebitelských úvěrů s fixací nad 1 rok do 5 let včetně 8,38 %. 4. Soud se předně zabýval posouzením samotné smlouvy o úvěru v souladu s aktuální judikaturou a dospěl k závěru, že tuto považuje za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Soud si je vědom, že žalovaná úvěrovou smlouvu v navrženém znění podepsala a účastníci mají možnost si mezi sebou sjednat úvěrové podmínky, ovšem i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V tomto konkrétním případě pak žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč, za což požadovala úrok ve výši 129,66 % ročně, tedy žalovaná měla během 48 měsíců žalobkyni vrátit celkem 196 464 Kč. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 o. z. ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud však účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť i dle judikatury vyšších soudů je v souladu s dobrými mravy pouze úrok přiměřený. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Úrok ve výši 129,66 % ročně je nutné hodnotit jakožto úrok v rozporu s dobrými mravy, neboť jeho výše několikanásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy. Podle databáze [obec] národní banky v únoru 2019 činila úroková sazba u spotřebitelských úvěrů se splatností nad 1 rok do 5 let včetně 8,38 %. Žalobkyně by pak velmi pravděpodobně předmětnou částku žalované nepůjčila a smlouvu by neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Soud hodnotí počínání žalobkyně za nepoctivé a nemravné. Sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o.z. a smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou. V podrobnostech pak soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované v rozhodnutí č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, který má žalobkyně k dispozici, neboť byla účastníkem tohoto řízení. Zdejší soud neshledal jakýkoli důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. 5. Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], bylo sice návrhu žalobkyně vyhověno, a tato se tak domohla nároků ze smlouvy, kterou soud nyní shledal absolutně neplatnou, je ovšem nutné říci, že soud rozhodoval rozsudkem pro zmeškání, tedy ve věci neprováděl dokazování z předmětné smlouvy a zároveň od této doby došlo i k vývoji judikatury ve vztahu ke spotřebitelům, proto soud nyní smlouvu posoudil jako neplatnou. 6. Předmětem žaloby byl nárok na smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě a s ohledem na neplatnost smlouvy soud žalobu zamítl, neboť tento závazek nebyl mezi účastníky platně sjednán. 7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě měla ve věci úspěch žalovaná, která byl po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady jí tak nevznikly, proto soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. 8. Dle položky 2 odst. 2 přílohy zákona č. 549/1991 Sb., sazebníku poplatků, pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Jelikož soud v této věci elektronický platební rozkaz k návrhu žalobkyně nevydal, doměřil soudní poplatek, který dle položky 1 sazebníku poplatků činí 1 000 Kč, z čehož bylo již 800 Kč uhrazeno, tedy žalobkyni byla uložena povinnost doplatit za návrh na zahájení řízení poplatek ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.