5 C 100/2024-43 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši , částka, převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal tento úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách, s nimiž se dostal do prodlení. Úvěr byl zesplatněn ke dni , datum, . Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, Celková žalobou uplatněná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši , částka, , smluvní úrokem ve výši , částka, a smluvní pokutou ve výši , částka, . Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a nebyla uhrazena i přes písemnou upomínku před podáním žaloby.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žaloba současně s předvoláním mu byla doručena dne , datum, dle §49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastníků, když u nich byla zachována 10ti denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Soud provedl důkazní řízení, důkazy hodnotil v intencích § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.4. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována a dospěl ke kladnému závěru. Vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a jejích příloh, z nichž vzal za prokázané, že , právnická osoba, jako postupitel uzavřela s žalobkyní coby postupníkem danou smlouvu, na základě níž pohledávky specifikované v příloze byly postoupeny na žalobkyni. V seznamu postoupených pohledávek pak figuruje pohledávka za žalovaným. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, informován o postoupení pohledávky na žalobkyni, jak doloženo oznámením a plnou mocí.5. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, bylo prokázáno, že byla uzavřena dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako klientem. V popisu základních vlastností úvěru bylo uvedeno, že se jedná o úvěr spotřebitelský, podléhající režimu o. z. i zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Celková výše spotřebitelského úvěru měla činit , částka, , doba trvání spotřebitelského úvěru byla vymezena na 11 měsíců, když jednotlivé splátky, jejich výše a splatnost byly vymezeny přímo ve smlouvě. Bylo tak zřejmé, že splatnost první splátky připadla na , datum, a poslední na , datum, , výše splátky činila vždy , částka, . Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 116,44% ročně, kdy žalovaný na úroku měl zaplatit celkem , částka, . Zároveň byla vymezena roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr 203,80 %. Úvěr měl být poskytnut na účet spotřebitele č. , č. účtu, . Z výpisu z běžného účtu bylo prokázáno, že dne , datum, z účtu právního předchůdce žalobkyně odešla platba ve výši , částka, na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru. Žalovaný ostatně nerozporoval, že uvedená částka byla na jeho účet připsána, ve věci zůstal zcela pasivní. Soud neměl důvod pochybovat o pravdivosti předloženého listinného důkazu, proto zamítl důkazní návrh dotazem na bankovní ústav, zda na daný účet byla platba ve výši , částka, poukázána. Z tvrzení žalobkyně, jež nebylo ze strany žalovaného rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaný nehradila splátky úvěru, proto došlo k zesplatnění úvěru dopisem ze dne , datum, , když tomuto úkonu předcházely výzvy k plnění datované , datum, , , datum, .Po právní stránce soud považuje smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným za smlouvu absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný je v pozici spotřebitele. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v Hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru v intensích § 2395 o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy smluvní strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005). Sjednaná úroková sazba 116,44 % ročně mnohonásobně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček v rozhodné době, jak je obecně známo. Úrok ve výši 116,44% ročně není úrokem přiměřeným, sjednaným v souladu s dobrými mravy. Žalovaný měl na úroku uhradit celkem , částka, , což je 67 % poskytnuté částky. Tato výše odměny je v hrubém nepoměru k poskytnuté částce a tedy nemravná. Soud při svém rozhodování vycházel též z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, č. j. 25 Co 127/2018-76 a ze dne , datum, č. j. 25 Co 86/2019-17, který rozhodoval obdobnou věc.6. S ohledem na výše prezentovaný právní názor o absolutní neplatnosti právního jednání soud posoudil poskytnuté plnění jako plnění bez právního důvodu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni , částka, , neboť žalovanému na účet bylo poskytnuto , částka, , z nichž uhradil , částka, , jak bylo možné dovodit matematickým postupem dále popsaným, vycházeje z žalobních tvrzení, jež žalovaný nesporoval. Žalovaný měl dle smlouvy o úvěru zaplatit celkem , částka, , z toho na jistině , částka, a na úroku , částka, . Pokud žalobkyně na jistině žaluje neuhrazených , částka, a na úrocích , částka, , pak je evidentní, že žalovaný uhradil celkem , částka, . Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť získal majetkový prospěch ve výši , částka, bez právního důvodu, a proto dle § 2991 odst. 1 o. z. za užití § 2993 o. z. je povinen vydat žalobkyni oč se obohatil, tj. v daném případě o částku , částka, . Žalovaný nesporoval, že na jeho účet byla poukázána částka , částka, , proto soud zamítl důkazní návrh žalobkyně dotazem na bankovní ústav, zda žalovanému byla částka , částka, na účet připsána, pro nadbytečnost. Soud s ohledem na výše uvedené žalobě vyhověl, a to v rozsahu vymezeném ve výroku I. daného rozsudku, když úrok z prodlení má oporu v § 1968, § 1970 o. z. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení bylo třeba výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z., které se dostalo žalovanému v upomínce ze dne , datum, , která byla dána k poštovní přepravě téhož dne a ve světle § 573 o. z. se dostala do dispoziční sféry adresáta dne , datum, . Dle této výzvy mělo být plněno do 3 dnů od doručení, tzn. do , datum, . Pokud žalovaný neplnil, dnem , datum, se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení. Uvedené bylo prokázáno výzvou i poštovním podacím archem. Výše úroků z prodlení k uvedenému datu činila 14,75% ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., nikoli žalobkyní požadovaných 15 %. Soud proto co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl. Soud pro úplnost dodává, že měl sice k dispozici další výzvy k plnění, časově předcházející výzvě ze dne , datum, , ale neměl k nim doklad o tom, že byly dány k poštovní přepravě.7. Vzhledem k výše prezentovanému právnímu názoru soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno. Součástí žalobou uplatněné částky byla též smluvní pokuta ve výši , částka, , která je ve smyslu § 2048 a násl. o. z. utvrzením dluhu a ujednání o ní nebylo shledáno platné, když nebyl shledán platným ani utvrzený dluh. Ujednání o smluvních pokutách jsou totiž existenčně závislá na existenci utvrzovaného dluhu. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení částky , č