5 C 299/2023-51 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne [datum], se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení. Konstatovala, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši [částka]. Úroky úvěru měly být žalovaným hrazeny v měsíčních splátkách po [částka], vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář, dostal se do prodlení se splátkou splatnou [datum]. Žalobkyně proto upomínkou ze dne [datum] žalovaného vyzvala k úhradě dlužné splátky, kterou žalovaný neuhradil. Druhá písemná upomínka byla datována [datum]. Vzhledem k tomu, že na jednotlivé upomínky nebylo reagováno, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalobou uplatněná částka pak představuje zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru. 2. K výzvě soudu učiněné usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], doplnila žalobkyně svá tvrzení. Uvedla, že žalovaný uhradil celkem 32 splátek po [částka], tedy celkem [částka]. Žalobkyně tuto úhradu započetla v souladu s tabulkou umoření. Žalovaná částka pak představuje toliko nesplacenou jistinu úvěru. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v její nepřítomnosti, když zároveň u žalobkyně byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. 4. Žalovaný se k jednání dostavil, uvedl, že smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřel, potvrdil, že obdržel [částka] i to, že dosud zaplatil [částka]. 5. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] pod [číslo] včetně příloh - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dále žádost o zřízení inkasní služby a doplňkové služby [anonymizováno], smlouvu o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] i inkasní služby, předsmluvní informace a potvrzení o vyplacení úvěru. Na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru se žalobkyně ve smlouvě vystupující jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalovanému ve smlouvě označený jako spotřebitel částku [částka] a to tak, že částka [částka] měla být vyplacena na účet spotřebitele číslo [bankovní účet], částka [částka] použita za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči věřiteli - žalobkyni ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] a částka [částka] měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8 dané smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 23 % ročně, žalovaný se zavázal celkový poskytnutý úvěr zaplatit současně s úrokem v 72 měsíčních splátkách. Jednotlivé splátky úvěru měly být hrazeny ve výši [částka] měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal za poskytnuté inkasní služby platit [částka] měsíčně, celkem [částka] a za službu [anonymizováno] [částka] měsíčně, celkem [částka], což znamenalo, že vedle jistiny a úroků ve výši [částka] se zavázal zaplatit dalších [částka]. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. S ohledem na shora citované ustanovení, které představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany, soud shledal smlouvu uzavřenou mezi účastníky řízení za absolutně neplatnou. Je třeba uvést, že vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v podobné věci. Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následující úvahy. V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, to znamená distančním způsobem, stvrzená verifikační platbou žalovaného (prokázáno detailem pohybu – listina na č. l. 38 spis). Smlouvu soud posuzoval dle § 1810 a následující o. z. týkající se závazků ze smluv uzavřených se spotřebitelem i podle zákona č. 257/12016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13 EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla napsána žalobkyní předem, žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Jak sama žalobkyně uvádí, tzv. doplňkové služby [anonymizováno] a inkasní služba jsou součástí smlouvy o úvěru a jsou proto hodnoceny jako jeden celek. Z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zjištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobkyně si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťovala (viz dotazník k posouzení bonity), ale zřejmě si nepočínala dostatečně obezřetně. Nelze přehlédnout, že část poskytnutého úvěru, [částka] byla použita na vyrovnání jiného úvěru dříve poskytnutého žalovanému, což o solventnosti žalovaného nesvědčí. 8. Pokud se týče samotné smlouvy o úvěru, úvěr byl sjednán na určitou dobu v délce 72 měsíců, výše základní splátky byla sjednána na [částka] měsíčně, což je celkem [částka], což je téměř ještě jednou tolik, než si žalovaný půjčil (úvěr na [částka]). Smluvní strany si dále sjednaly, že žalovaný uhradí žalobkyni účelně vynaložené náklady úvěru ve výši [částka], když tato částka byla žalobkyní započtena z poskytnutého úvěru, tudíž fakticky žalovaný obdržel [částka]. Pro případ prodlení žalovaného s úhradu dlužné částky byly ve smlouvě upraveny finanční nároky v článku 5.3 smlouvy, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení, náklad na upomínku ve výši [částka], a za další ve výši [částka] (článek 5.4 smlouvy). Pokud se týče tzv. doplňkových služeb - smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno] a smlouva o inkasní službě, byly uzavřeny sice dohodou stran, ale soud je přesvědčen, že smlouva byla takto již žalovanému předložena se všemi přílohami, včetně služeb doplňkových. Tyto„ služby“ jsou koncipovány tak, aby byly jakoby pro dlužníka„ výhodné“. Pokud se ve smlouvě v článku 2.2 hovoří o tom, že se jedná o hrazenou nepovinnou službu, že spotřebitel uhradí celkem po dobu trvání úvěru částku [částka] u inkasní služby a částku [částka] u služby [anonymizováno], a to v měsíčních splátkách ve výši [částka] a [částka], že cílem této služby je zajištění závazků spotřebitele vůči žalobkyni s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele, pak toto ustanovení je zavádějí a nepřesné. Smlouvy byly uzavřeny rovněž na shodnou dobu, jako je trvání základního úvěru, žalovaný navíc k pravidelným splátkám úvěru