10 C 192/2025-96 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem , částka, s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému nároku žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, . K jeho vyplacení došlo následujícího dne. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 66,27 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, , splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, a to počínaje měsícem únor 2024.2. Žalovaný podmínky smlouvy řádně neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaný žalobkyni uhradil pouze , částka, . V důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni před zesplatněním celého úvěru právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši , částka, (4 × , částka, ), jakož i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši , částka, (11 × , částka, ). Z důvodu prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy. K zesplatnění úvěru pro prodlení žalovaného došlo k datu , datum, . Dle bodu 6.4 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, přičemž tuto novou jistinu v celkové výši , částka, byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat v případě prodlení žalovaného s hrazením nové jistiny úvěru i zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tzn. v daném případě ode dne , datum, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy pak bylo ujednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru, zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Žalovaný dluh ze smlouvy žalobkyni neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy.3. Žalovaný ve svém vyjádření popřel nárok uplatněný žalobou co do důvodu i výše. Uvedl, že smlouva je lichvářská ve smyslu § 1796 občanského zákoníku a jejím cílem je nadměrné obohacení věřitele na úkor spotřebitele. Smluvní pokuta dosahuje extrémní výše a je v rozporu s dobrými mravy, její sjednání je neplatné i s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 447/2014. Paušální náhrada nákladů nebyla doložena a její výši pokládá žalovaný za nepřiměřenou. Žalovaný rovněž namítl, že žalobkyně porušila § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť sám nebyl vyzván k doložení příjmů, majetku ani výdajů. V té spojitosti žalovaný navrhl, aby soud případně omezil žalobní nárok pouze na nesplacenou část jistiny. Pro případ, že by soud část nároku shledal oprávněnou, žalovaný požádal o povolení splátek z důvodu své aktuální rodinné a finanční situace, již přiblížil.4. Podáním ze dne , datum, žalobkyně vzala částečně žalobu zpět, a sice co do částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, co do částky , částka, , jakož i co do úroku ve výši 46,27 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, . Soud usnesením č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -82 ze dne , datum, v tomto rozsahu řízení zastavil.5. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se však žalovaný, byv řádně předvolán, nedostavil a svoji neúčast na něm neomluvil. Soud proto za splnění podmínek § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného.6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 13 o. z. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.10. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal žalobkyni o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a žalobkyně následujícího dne tento návrh žalovaného, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, akceptovala. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy nejpozději do 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen, tj. únorem 2024. Úroková sazba činila 66,27 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se tedy zavázal z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši , částka, (48 × , částka, ). Konkrétní parametry úvěru a bližší informace související s jeho poskytnutím vyplývají i z dalších žalobkyní předložených listin, s nimiž se měl žalovaný možnost před uzavřením úvěrové smlouvy seznámit, a to konkrétně z předsmluvního formuláře a z informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru.11. Dne , datum, byl žalobkyní vyhotoven písemný splátkový kalendář k předmětné úvěrové smlouvě, z jehož obsahu bylo zjištěno, že 1. splátka v celkové výši , částka, měla být žalovaným zaplacena nejpozději , datum, , poslední splátka v případě řádného splácení pak dne , datum, .12. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši , částka, byla žalovanému poukázána na jeho bankovní účet dne , datum, . Předloženou kartou klienta bylo dále prokázáno, že žalovaný z titulu uzavřené úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni v souhrnu , částka, , když v řízení nebyl v tomto ohledu relevantním způsobem tvrzen či prokázán případný opak.13. Z předložených výzev k zaplacení (upomínek) vzal soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek úvěru. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů, došlo následně k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících z předmětné úvěrové smlouvy, což bylo žalovanému oznámeno dopisem žalobkyně ze dne , datum, , jak soud zjistil z jeho obsahu. Jím byl žalovaný současně vyzván k okamžité úhradě dluhu ve výši , částka, , a to nejpozději do 10 dnů od odeslání daného oznámení.14. Před uzavřením smlouvy žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost prověrky úvěruschopnosti žalovaného dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, což vzal soud za prokázané zejména postupy žalobkyně pro účely ověření bonity žalovaného jako zájemce o úvěr. V jeho rámci žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, zejména měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalovaného, z nichž si mohla učinit obraz o hospodaření žalovaného, o jeho příjmech i výdajích, přičemž na bonitu žalovaného usuzovala i na podkladě lustrace v řadě databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (kupř. registru SOLUS, NRKI). Smlouva tedy netrpí vadou (absolutní) neplatnosti pro porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 87 odst. 1 naposledy citovaného zákona.15. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu se shora citovaným ustanovením § 580 odst. 1 o. z. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdo