5 C 207/2025-39 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 44 184,01 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 580,57 Kč od prodlení do , datum, a dále tento požadovala od , datum, do zaplacení z částky 19 513,37 Kč, rovněž se domáhala úhrady kapitalizovaného úroku ve výši 1 337,67 Kč za období od , datum, do , datum, z jistiny ve výši 8 % ročně a dále tento požadovala od , datum, z 18 632,31 Kč do zaplacení. Součástí žalované částky byla i smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč. Konstatovala, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 20 000 Kč v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit rovněž úrok v pevné výši 1 014 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, úhradu za hotovostní inkaso ve výši 3 600 Kč, úhradu za administrativní činnosti ve výši 2 770 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 37 184 Kč se žalovaný zavázal hradit ve 14ti měsíčních splátkách po 2 656 Kč, poslední splátka tak měla být uhrazena do , datum, . Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně žalovaným splácen, úročí se neuhrazená jistina úrokovou sazbou 8 % ročně od , datum, . Žalovaný uhradil toliko 3 000 Kč dne , datum, . Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , když o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovaný shora uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku právního zástupce žalobkyně.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil, byť žalobu současně s předvoláním k jednání měl doručenou dne , datum, dle § 49 odst. 4 o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného, když zároveň u něj byla zachována 10tidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, a dospěl ke kladnému závěru. V této souvislosti vycházel ze smlouvy o postoupení pohledávek, její přílohy, jakož i z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, a potvrzení o zaplacení kupní ceny. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vzal za zjištěné, že společnost , právnická osoba, , uzavřela s žalobkyní dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávky specifikované v příloze této smlouvy byly postoupeny na žalobkyni. V uvedené příloze pak figuruje pohledávka za žalovaným. Jmenovaná společnost dopisem ze dne , datum, informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni.4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, vzal za prokázané, že ta byla uzavřena dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným, když dne , datum, byla žalovanému předána hotovost ve výši 20 000 Kč představující úvěr, žalovaný stvrdil převzetí této částky podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal 20 000 Kč včetně úroku 1 014 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 2 770 Kč, poplatku za inkaso plateb v místě bydliště žalovaného ve výši 3 600 Kč zaplatit v 14timěsíčních splátkách po 2 656 Kč. Z přehledu plateb bylo prokázáno, že žalovaný dne , datum, uhradil 3 000 Kč. Žalovaný netvrdil, nedoložil, že by žalobkyni či jejímu právnímu předchůdci uhradil více, ve věci zůstal pasivní.5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatné právní jednání ve smyslu § 580 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona dle § 588 o. z. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě totiž smlouva mezi jejími účastníky byla uzavřena jako smlouva spotřebitelská ve smyslu §1810 a následující o. z. Ve spotřebitelských smlouvách jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považovaná za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, napsána předem, pouze se dopisovala půjčená částka, poplatky, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena od jejího právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobkyně poskytuje pouze smlouvu o úvěru a o okolnostech sjednání této smlouvy žalobkyně nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínky. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to právě žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavřeném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel, tedy žalovaný, nacházel s ohledem na finanční prostředky, které mu byly poskytnuty, právní předchůdce žalobkyně si zřejmě ani nezjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr v dohodnutých částkách a termínech. Soud považuje dané jednání za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., také z toho důvodu, že žalobkyně požaduje po žalovaném poplatky za administrativní činnosti a hotovostní inkaso splátek, sjednání úvěru, aniž by bylo uvedeno, jak tyto poplatky určila, a proč právě v dané výši. Není rovněž patrné, jaký je skutečný zisk věřitele z dané transakce. Uvedené poplatky v součtu činí 80,85 % z poskytnuté hotovosti. Tyto výše odměn vztažmo k poskytnuté částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Soud považuje za zcela nepřiměřené, aby věřitel navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celkové částky placené dlužníkem mají fakticky dosáhnout téměř částky zapůjčené. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení finančních prostředků má být úrok. Je také obvyklé v bankovní praxi, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokých nepřiměřených poplatků věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle, neboť autonomie vůle nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednané vysoké poplatky shora specifikované nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Ze shora uvedených důvodů byla smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným shledána absolutně neplatnou. V této souvislosti lze rovněž odkázat na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, č. j. 25 Co 335/2018-80, který obdobnou věc řešil, navíc v postavení žalobkyně byla rovněž , právnická osoba, .6. Soud vztah účastníků posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a § 2993 o. z. Žalovaný zaplatil z poskytnutých 20 000 Kč toliko 3 000 Kč, zbývá proto doplatit 17 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl tak jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k plnění, které se žalovanému dostalo dopisem z , datum, , který byl dán k poštovní přepravě dne , datum, , jak doloženo podacím archem a dle § 573 o. z. se dostal do dispoziční sféry adresáta třetí pracovní den. Dle něj měl žalovaný plnit do , datum, , pokud tak neučinil dnem , datum, se ocitl v prodlení dle § 1968, § 1971 o. z. a je povinen hradit úrok z prodlení, jehož výše činila ke dni prodlení 11,50 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., nikoli žalobkyní požadovaných 12,75 %. Soud proto přiznal od uvedeného data úrok z prodle