5 C 222/2025-59 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne , datum, se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 107 032 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 107 032 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 14 226,08 Kč, úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 87 023,85 Kč od , datum, do , datum, ve výši 4 332,72 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 87 023,85 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 282 139 Kč. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru číslo , hodnota, dne , datum, . Na základě této smlouvy poskytla žalovanému na jeho účet úvěr ve výši 90 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši 78,08 % ročně splácet ve 36měsíčních splátkách po 6 531 Kč splatných vždy k 17 dni každého kalendářního měsíce počínaje listopadem 2024. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, jakož i databází. Žalovaný neplnil jednotlivé splátky, ocitl se v prodlení s jejich úhradou. Dne , datum, uhradil 6 531 Kč, stejnou částku , datum, , a dne , datum, uhradil 13 062 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru k datu , datum, . Před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 1 996 Kč, když za každou splátku v prodlení přísluší smluvní pokuta ve výši 499 Kč, žalovaný byl v prodlení se třetí, čtvrtou, pátou a šestou splátkou. Žalobkyni rovněž přísluší náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 200 Kč, kdy se jedná o právo na náhradu nákladů u splátky číslo 1–6 ve výši á 200 Kč. V bodě 6.5 úvěrové smlouvy byla další smluvní pokuta sjednána, a to ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od , datum, k datu , datum, tato činí 14 226,08 Kč. Částka 103 836,96 Kč je tvořena součtem dlužné původní jistiny úvěru ve výši 87 023,85 Kč a dlužného úroku ke dni zesplatnění ve výši 16 813,11 Kč. Žalovaný uvedené částky neuhradil i přes písemnou upomínku před podáním žaloby.2. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala zčásti žalobu zpět, bylo řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením ze dne , datum, č.j. 5 C 222/2025-56. Soud se proto nadále zabýval tím, zda ve zbývající části předmětu sporu je žaloba důvodná, v tomto směru provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.3. Z návrhu na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, , dodatku číslo , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru dne , datum, . Uvedenou smlouvu se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, při sjednané zápůjční úrokové sazbě 78,08 % ročně, když tato zápůjční úroková sazba byla dohodnuta jako pevná na celou dobu splácení úvěru. RPSN činila 113,06 %. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 235 116 Kč v pravidelných 36měsíčních splátkách po 6 531 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Z dokladu o vyplacení úvěru, výpisu z účtu (listinný důkaz na č. l. 49 spisu), bylo prokázáno, že žalobkyně na účet žalovaného číslo , č. účtu, dne , datum, poukázala částku 90 000 Kč. Z historie pohybů na běžném účtu bylo prokázáno, že majitelem uvedeného účtu je právě žalovaný. Žalovaný ostatně nesporoval, že by částku 90 000 Kč od žalobkyně obdržel. Splatnost první splátky proto měla nastat ve světle výše uvedeného do , datum, . V čl. 6 uvedené úvěrové smlouvy byly sjednány důsledky vyplývající z prodlení klienta - žalovaného, a to smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl žalovaný v prodlení o délce 30 dnů, smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení, jakož i náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč sjednaných pro případ prodlení žalovaného. Kartou klienta byla podpořena tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaný dosud uhradil 26 124 Kč, a to platbou ze dne , datum, ve výši 6 531 Kč, ze dne , datum, ve výši 6 531 Kč, a dne , datum, platbami ve výši 2 x 6 531 Kč. Jak tvrdila žalobkyně, a jak bylo podloženo kartou klienta, žalovaný sjednané splátky nehradil ve sjednané výši od března 2025, v jejich úhradách ustal. Žalovaný byl opakovaně dopisy ze dne , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, a , datum, vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru. Vzhledem k tomu, že jednotlivé výzvy byly bez efektu, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru dopisem ze dne , datum, .4. Po právní stránce soud uzavřel, že smlouva mezi žalobkyní a žalovaným shora prezentovaná je smlouvou absolutně neplatnou, a to jako celek pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy vede k neplatnosti právního jednání v intencích § 580 o. z., a to neplatnosti absolutní dle § 588 o. z. Při respektování principu smluvní volnosti autonomie vůle účastníků smlouvy nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V daném případě žalovaný byl v pozici spotřebitele, tak jak jej vymezuje § 419 o. z. Druhou smluvní stranou byla žalobkyně jako podnikatel dle § 421 odst. 1 o. z. Tato nerovnováha je v předmětné věci natolik významná, že je nutné ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I. je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru, v intencích § 2395 a následující o. z. je ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků a povinností úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Pokud tedy strany ve smlouvě úrok sjednají, což byl daný případ, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje úrok přiměřený. Nepřiměřeným úrokem, je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (v této souvislosti lze zmínit rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005). Z obsahu úvěrové smlouvy je zřejmé, že smluvní strany sjednaly úrok ve výši 78,08 % ročně, který byl sjednán jako pevný po celou dobu splácení úvěru. Takto sjednaný úrok soud hodnotí jako zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu § 1796 o. z. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvu absolutně neplatnou, na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu původně požadovaného úroku. Smluvní ujednání ohledně úroků, jakož i systém pokut, které žalovaného stíhaly pro případ jednotlivých prodlení, ať již se splátkami, či novou jistinou, představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Soud tedy tuto nerovnováhu hodnotil jako důvod neplatnosti pro zjevný rozpor s dobrými mravy a vztah účastníků posoudil jako vztah vzniklý z titulu bezdůvodného obohacení. Nelze rovněž přehlédnout, že žalobkyně je profesionálem na trhu v poskytování úvěrů, když sama uvedla, že s účinností od , datum, je držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, jež bylo vydáno na základě zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění. Její konání, kdy sjednává z půjčené částky významně vyšší než obvyklé úroky, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků, či jejich nezodpovědnost, případně tíseň, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné. Jde v podstatě o obchod s chudobou. A právě tyto okolnosti brání tomu, aby ujednání o výši úroků mohlo být v dané věci oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Je nutné mít na zřeteli i to, že požadováním placení neúměrně vysokých částech po dlužnících se věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což obecně vzato zatěžuje celou společnost. Roste šedá ekonomická sféra, zvyšuje se počet osob padajících do insolvence a kráceni jsou další věřitelé, a to i ti, kteří úvěr poskytli za daleko přiměřenějších podmínek.5. S ohledem na výše prezentovaný právní názor soud uzavřel, že plnění, které bylo žalobkyní žalovanému poskytnuto ve výši 90 000 Kč, je nutné posuzovat v intencích § 2991 odst. 2 o. z. jako plnění bez právního důvodu. Jak bylo již výše uvedeno a prokázáno, dosud žalovaný žalobkyni uhradil 26 124 Kč, zbývá proto doplatit 63 876 Kč. Žalovaný se p