7 C 196/2025-60 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 68 778 Kč s příslušenstvím. V návrhu uvedl, že dne , datum, uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 78,08 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách po 3 419 Kč (celkem 164 112 Kč) splatných vždy k 17. dni kalendářního měsíce počínaje , Anonymizováno, . Úvěrové podmínky však žalovaný neplnil, do data zesplatnění uhradil pouze 10 257 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zaplacení smluvních pokut, dále pak náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného.2. Žalovaný na výzvy soudu nereagoval, k návrhu se nevyjádřil, nezpochybnil jej jak co právního základ, tak ani do jeho výše.3. Podáním ze dne , datum, žalobce omezil žalobní nárok částečným zpětvzetím v rozsahu částky ve výši 21 438 Kč s úrokem z prodlení z této částky, dále co do částky ve výši 9 897,84 Kč a dále co do úroku ve výši 78,08 % ročně z částky 49 469,13 Kč od 23. 1. 2025 do 15. 2. 2025 a dále co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 49 469,13 Kč od 16. 2. 2025 do zaplacení. V tomto rozsahu proto soud řízení částečně zastavil postupem podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. (výrok I.). Žalobce se tak nakonec vůči žalovanému domáhal jen rozdílu mezi poskytnutou částkou ve výši 50 000 Kč a žalovaným splacenou částkou ve výši 10 257 Kč, tj. částky ve výši 37 443 Kč.4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z předložené smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč, kdy uzavřením smlouvy dne , datum, bylo jeho žádosti žalobcem vyhověno. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po 3 419 Kč splatných nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce při výši úrokové sazby 78,08 % ročně. Žalovaný se tak zavázal zaplatit žalobci celkovou částku ve výši 164 112 Kč. Z tvrzení žalobce, jež ze strany žalovaného nebylo rozporováno, vzal soud za zjištěné, že žalovaný uhradil na úvěrový závazek 10 257 Kč.5. Podle § 2395 občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém rozhodnutí č. j. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018 ve skutkově i právně obdobné věci, je taková smlouva, která obsahuje ujednání o úrocích, které se zcela vymykají běžným sazbám, za nichž poskytují spotřebitelské úvěry banky, absolutně neplatná a to jako celek pro její rozpor s dobrými mravy. I při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, jichž se žalobkyně ve svém závěrečném návrhu dovolává, nelze pominout, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. V dané věci je tato nerovnováha tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení občanského zákoníku vyjádřená v hlavě I je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru. Je však nutno zdůraznit, že pokud účastníci ve smlouvě úrok sjednají, musí to být úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru či půjček (např. rozsudek NS sp. zn. 33 Odo 234/2005). Jinými slovy řečeno, jestliže věřitel požaduje úrok nepřiměřený, tedy úrok sjednaný ve výši, která zásadně převyšuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání smlouvy s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám požadovanými bankami při poskytování úvěru či půjček v rozhodné době, pak se nejedná o úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy.7. V této souvislosti měl soud za nejspolehlivěji zjištěnou průměrnou úrokovou sazbu pro daný typ úvěru ověřenou na veřejně přístupných webových stránkách České národní banky, na nichž Česká národní banka sděluje průměrné úrokové sazby komerčních bank, kdy pro tento konkrétní typ úvěru v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. , Anonymizováno, , takováto průměrná úroková sazba činila přibližně 9,02 % ročně. Pakliže byla mezi účastníky úvěrové smlouvy v projednávané věci sjednána úroková sazba ve výši 78,08 % ročně, pak tento úrok je třeba hodnotit jako úrok zcela nemravný, tedy úrok představující znaky lichvy ve smyslu ust. § 1796 občanského zákoníku. Smlouva s takovýmto úrokem je smlouvou absolutně neplatnou.8. Uzavřel-li soud, že mezi účastníky nebyl platně sjednán žádný závazkový vztah, nelze odhlédnout od skutečnosti, že žalobcem byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky a získal tedy majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.9. Podle ust. § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).10. Pakliže bylo plnění žalovanému poskytnuto na základě neplatné smlouvy o úvěru, je namístě, aby žalovaný vrátil to, oč se obohatil. V tomto směru soud zjistil, že z poskytnuté částky 50 000 Kč bylo žalovaným vráceno celkem 10 257 Kč. Na straně žalovaného tak činí bezdůvodné obohacení částku ve výši 37 443 Kč, kdy tuto částku soud uložil žalovanému k zaplacení spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobcem požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše vychází z § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kdy žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou peněžitého plnění, je proto povinen z peněžitého plnění hradit též úrok z prodlení.11. Lhůta k zaplacení byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř..12. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měl žalobce pouze částečný úspěch, když soud přihlédl k původně uplatněné výši nároku, tj. částky ve výši 68 778 Kč, přičemž ke zpětvzetí a částečnému zastavení řízení nedošlo pro jednání ze strany žalovaného. Proto s ohledem na procesní výsledek věci soud rozhodl tak, že náklady řízení nepřiznal ani jedné z procesních stran.13. Soudem bylo při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.