10 C 53/2026-26 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení 42 845 Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že na základě smluv o postoupení pohledávek nabyla pohledávku za žalovanou. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel, obchodní společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovanou dne smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a č. , hodnota, , na jejichž základě poskytl žalované finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a 15 000 Kč, a to bezhotovostními převody na žalovanou uvedený bankovní účet. Žalovaná nedodržela svůj závazek splatit poskytnuté úvěry řádně a včas, když doposud neuhradila nic. Výzvy k úhradě dluhů z úvěrů zůstaly ze strany žalované bez odezvy.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně jejich příloh v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejichž základě byly na žalobkyni postoupeny shora popsané pohledávky z úvěrových smluv za žalovanou.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěrové prostředky ve výši 8 000 Kč, které byly poukázány na sjednaný bankovní účet č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z předloženého potvrzení o platbě ze dne , datum, . Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr nejpozději dne , datum, , aniž by byly sjednány splátky. Úrok byl sjednán v pevné výši 200 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru v částce 2 400 Kč, přičemž úroková sazba činila 36,5 % p. a. Obdobně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou rovněž dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěrové prostředky ve výši 15 000 Kč, které byly poukázány na sjednaný bankovní účet č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z předloženého potvrzení o platbě, také ze dne , datum, . Žalovaná se zavázala splatit tento úvěr nejpozději dne , datum, , aniž by byly sjednány splátky. Úrok byl sjednán v pevné výši 450 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru v částce 5 400 Kč, přičemž úroková sazba činila 36,5 % p. a.5. Žalobkyně upomínala a vyzývala žalovanou k úhradě dluhu, jak bylo prokázáno předloženými upomínkami a výzvami k úhradě. Naposledy se tak stalo předžalobní výzvou ze dne , datum, .6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání).8. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v obou závazkových vztazích vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouvy samotné byly koncipovány nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku představující přibližně 139 % poskytnutého úvěru. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky. V případě poplatků není patrné, za co by je žalovaná vlastně měla platit. Co je nejasné, nesrozumitelné, je tedy i neplatné, a v případě tohoto poplatku je nutno, nad rámec zmíněného, podotknout, že se nejedná o nic jiného, než o skrytý úrok (srov. kupř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 14 VSOL 335/2022 ze dne , datum, ). Slevy na poplatek i úrok byly podmíněny tím, že žalovaná se nezpozdí se splacením úvěru ani o jeden den, v takovém případě nastává plné úročení od počátku (36,5 %) a povinnost k úhradě celého poplatku, což je v součtu nepoměrné k výši poskytnutého plnění. To vše je dále umocňováno i sankcí za prodlení v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně a poplatku za „administraci prodlení“ ve výši 700 Kč. Dlužník je tak v případě prodlení sankcionován hned čtyřikrát, k tomu však má dále dle smlouvy platit naprosto neúměrné poplatky za zasílané upomínky, a to 50 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím SMS zprávy, 30 Kč za odeslanou upomínku prostřednictvím e-mailu, 500 Kč za odeslanou listinnou výzvu k úhradě dluhu. Navíc původní věřitel si vyhradil právo učinit celkem , hodnota, SMS upomínek, 10 e-mailových upomínek a 2 listinné upomínky, tedy dlužník mohl být upomínán až 22krát, čímž účelnost takovéhoto konání soudu zcela uniká, když si takto mohl naúčtovat 1 800 Kč, což se také v daném případě stalo. Žalobkyně na upomínkách formou SMS požadovala 800 Kč a na písemných upomínkách 1 000 Kč. Z celého znění smluv o spotřebitelském úvěru je zřejmé, že směřují především k obohacení úvěrujícího, který zcela evidentně počítá a kalkuluje s prodlením dlužníka, za které si účtuje neakceptovatelné částky, u nichž není vůbec zřejmé, k pokrytí jakých nákladů úvěrujícího mají skutečně sloužit. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smluv nemůže takovéto právní jednání požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.9. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětných úvěrových smluv pro jejich rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od původního věřitele peněžitá plnění ve výši 8 000 Kč a 15 000 Kč, aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byly pohledávky postoupeny, vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaná v průběhu řízení netvrdila, a tím ani neprokázala, že by byla žalobkyni něco vrátila, zaplatila, byť i jen zčásti, nárok žalobkyně nezpochybnila, resp. neuplatnila jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu poskytnutých plnění ve výši 8 000 Kč a 15 000 Kč představující plnění poskytnutá žalované úvěrujícím (původním věřitelem). Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud mohl přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byla žalovaná požádána o vrácení poskytnutých plnění. Tak se dle listinných důkazů prokazatelně stalo až výzvou ze dne , datum, , v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 7 dnů. Dnem následujícím, tj. počínaje , datum, , se již ocitla v prodlení se splněním svých povinností. Právo na zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na srovnatelném procesním úspěchu stran, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Při zjišťování míry úspěchu účastníků ve věci soud vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni , datum, . V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010 (N 175/58 SbNU 529).11. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí 2 126 Kč. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 714 Kč. Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši 412 Kč. Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.12. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a