10 C 6/2026-23 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení , částka, s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že na základě smluv o postoupení pohledávek nabyla pohledávku za žalovaným. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel, obchodní společnost , právnická osoba, ., uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , a to bezhotovostním převodem na žalovaným uvedený bankovní účet. Žalovaný nedodržel svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas. Výzva k úhradě dluhu z úvěru zůstala ze strany žalovaného bez odezvy.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, a ze dne , datum, (včetně jejich příloh v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejichž základě byla na žalobkyni postoupena shora popsaná pohledávka za žalovaným.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěrové prostředky ve výši , částka, , které byly poukázány na sjednaný bankovní účet č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z předloženého potvrzení o platbě. Žalovaný se zavázal splatit úvěr nejpozději dne , datum, , aniž by byly sjednány splátky. Úrok byl sjednán v pevné výši , částka, a poplatek za poskytnutí úvěru v částce , částka, , přičemž úroková sazba činila 36,5 % p. a. Celkem se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit částku , částka, .5. Žalobkyně upomínala a vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, jak bylo prokázáno předloženými upomínkami a výzvami k úhradě. Naposledy se tak stalo předžalobní výzvou ze dne , datum, .6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání).8. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaný v závazkovém vztahu vystupoval v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku představující 139 % poskytnutého úvěru. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky. V případě poplatku není patrné, za co by jej žalovaný vlastně měl platit. Co je nejasné, nesrozumitelné, je tedy i neplatné, a v případě tohoto poplatku je nutno, nad rámec zmíněného, podotknout, že se nejedná o nic jiného, než o skrytý úrok (srov. kupř. rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, ). Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.9. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal od žalobkyně peněžité plnění ve výši , částka, , aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný případně obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaný v průběhu řízení netvrdil, a tím ani neprokázal, že by byl žalobkyni něco vrátil, zaplatil, byť i jen zčásti, nárok žalobkyně nezpochybnil, resp. neuplatnil jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu poskytnutého plnění ve výši , částka, představující plnění poskytnuté žalovanému původním úvěrujícím. Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud mohl přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byl žalovaný požádán o vrácení poskytnutého plnění. Tak se dle listinných důkazů prokazatelně stalo až výzvou ze dne , datum, , v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 7 dnů. Právo na zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na srovnatelném procesním úspěchu stran, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Při zjišťování míry úspěchu účastníků ve věci soud vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni , datum, . V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ).11. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí , částka, . Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, . Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši , částka, .12. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku.