4 C 79/2026-63 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 310 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 28 620 Kč, a to dne , datum, částka 14 310 Kč a dne , datum, částka 14 310 Kč. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto byl opakovaně upomínán, dopisem ze dne , datum, mu bylo oznámeno zesplatnění úvěru. Žalovaný do podání žaloby uhradil pouze částku 14 310 Kč, nadále tedy dluží částku 14 310 Kč. Pohledávka byla dne , datum, postoupena na žalobkyni.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaný se dostavil, nárok uznal a požádal o možnost splatit dluh ve splátkách po 500 Kč měsíčně s ohledem na svou tíživou finanční situaci.Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smluv o postoupení pohledávky ze dne , datum, a , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 14 310 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku splácet v měsíčních splátkách společně s úrokem 457,5 % ročně. Z potvrzení o provedených platbách a z výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na jeho účet dne , datum, částku 14 310 Kč a dne , datum, částku 14 310 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, .Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, a dospěl k závěru, že smlouvu je nutno hodnotit jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni cca dvacetinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaná na jeho podmínky nepřistoupila, smlouvu s ní neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaná jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalovanému v celkové výši 28 620 Kč (2 x 14 310 Kč) představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2993 o.z.. V daném případě žalovaný žalobkyni na pohledávku již uhradil 14 310 Kč, zbývá mu tedy zaplatit ještě 14 310 Kč, jak ostatně žalobkyně správně požaduje. Pokud však jde o úrok z prodlení, žalobkyni je možné jej přiznat až od okamžiku, kdy učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění s datem 21. 11. 2025 odeslána žalovanému dne 25. 11. 2025, za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne 28. 11. 2025 a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaný ocitl v prodlení dnem 2. 12. 2025, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 o.z., jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 500 Kč měsíčně s ohledem na jeho finanční situaci, když žalovaný nemá stálé zaměstnání, pracuje pouze brigádně s příjmem cca 20 000 Kč měsíčně, je rozsáhle zadlužen částkou cca 800 000 Kč, kterou dle svých možností splácí částkami v souhrnné výši kolem 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně je proti platební nekázni žalovaného chráněna institutem ztráty výhody splátek.Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně zamítl v části úroku z prodlení za období předcházející 2. 12. 2025, kdy nastalo skutečné prodlení žalovaného.O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal je procesně úspěšné žalobkyni, když její neúspěch v tomto sporu byl pouze nepatrný. Náklady tvoří odměna za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. po 400 Kč (tj. 1 200 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), dále 21 % DPH v částce 315 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši 800 Kč, tedy celkem činí náklady řízení žalobkyně částku 2 615 Kč. V daném případě bylo postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, částka nepřesahuje 50 000 Kč a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Splatnost nákladů řízení byla stanovena rovněž ve splátkách po 500 Kč měsíčně z týchž důvodů, pro které byly povoleny splátky žalované částky dle výroku I.Výrokem IV. soud uložil procesně převážně neúspěšnému žalovanému povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí 200 Kč. Žalovaný je povinen splnit tuto povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř..