5 C 10/2026-22 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 16 780 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovanou , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 8 180 Kč zaplatit ve splátkách po 303 Kč týdně. Zaplacená částka 1 400 Kč žalovanou byla započtena nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání, dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, poplatků za prodlení, poplatků za zpracování a doručení, dále na úhradu poplatků za hotovostní inkaso splátek a finálně na jistinu. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala úvěruschopnost žalované splácet úvěr zejména kontrolou databází, náhledem do insolvenčního rejstříku, kontrolou zaměstnání, platební historií klienta, a vyhodnocení aktuální finanční situace žadatelky.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena , datum, do datové schránky. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti žalované, když u jmenované byla zachována 10denní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř.3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalované nebyla sporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že ta byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovanou. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem smlouvy. Zavázala se vedle částky 10 000 Kč uhradit úrok ve výši 1 980 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso 3 200 Kč, tedy celkem 18 180 Kč, a to vše v 60týdenních splátkách po 303 Kč. Z evidenční karty klienta a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo dále zjištěno, že obě listiny žalovaná podepsala , datum, . Žalobkyně tvrdila, že z titulu uvedené úvěrové smlouvy žalovaná uhradila toliko 1 400 Kč. Žalovaná tuto platbu nesporovala, ve věci zůstala zcela pasivní.5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastnicemi řízení je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní, působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení samy dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle článku 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Soud považuje dané jednání za rozporné s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. z toho důvodu, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, avšak vedle něj měla uhradit též poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč a úrok ve výši 1 980 Kč při zápůjční úrokové sazbě 70,89 % ročně. Výši shora uvedených poplatků vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. V této souvislosti je možné zmínit rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 169/2017-64 ze dne , datum, v obdobné věci, který uvedl, že není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá. V daném případě odměna za poskytnuté peněžní prostředky činí 81,80 % z poskytnuté částky. Sjednanou celkovou „odměnu“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o úvěru je proto dle názoru soudu neplatným právním jednáním.6. S ohledem na shora uvedené soud vztah účastnic posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení konkrétně dle § 2991, § 2993 o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující rozdíl mezi částkou poskytnutou tj. 10 000 Kč a žalovanou dosud uhrazenou 1 400 Kč. Žalobě proto vyhověl v rozsahu částky 8 600 Kč, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z. Takováto výzva byla obsažena v dopise ze dne , datum, , který byl dán téhož dne k poštovní přepravě, jak doloženo obsahem výzvy i poštovním archem. Ve světle § 573 o. z. se výzva dostala do dispoziční sféry adresáta – žalované dne , datum, . Dle uvedené výzvy měla žalovaná plnit do 7 dnů, tzn. do , datum, , pokud tak neučinila dnem , datum, se ocitla v prodlení dle § 1968, § 1970 o. z. a stíhá ji povinnost též k úhradě úroků z prodlení. Výše úroků z prodlení v daném případě činila dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 12 % ročně.7. S ohledem na shora uvedené soud žalobu co do zbývající části předmětu sporu zamítl, tak jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.8. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každá z účastnic měla ve sporu prakticky stejný poměr úspěchu i neúspěchu, soud proto rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení. V této souvislosti uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni , datum, . V tomto směru lze odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08.9. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto bylo třeba doměřit soudní poplatek dle položky 2 bod 2, položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků do částky 1 000 Kč, proto doplatek představuje 200 Kč, neboť žalobkyně zaplatila 800 Kč na soudním poplatku. Soud při svém rozhodování vycházel z § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/ 1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.10. Soud pro úplnost dodává, že při úvaze o lhůtě splatnosti žalobou uplatněné částky vycházel z § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu třech dnů od právní moci rozsudku.