5 C 22/2026-25 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 35 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % od 12. 1. 2025 do zaplacení. Konstatovala, že uzavřela s žalovaným , datum, smlouvu o úvěru číslo , hodnota, -, Anonymizováno, na částku 48 750 Kč. Tato částka se skládala z půjčené částky 25 000 Kč a souhrnného poplatku 23 750 Kč, když týdně měl žalovaný splácet 625 Kč. Žalovaný však uhradil toliko 12 800 Kč, když tato částka byla započtena nejprve na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, poté na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, dále na úhradu poplatků za prodlení se splacením, na úhradu poplatků za zpracování a doručení úvěrů, na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek, výsledně pak na jistinu úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , z něhož se žalobkyně včas a řádně omluvila. Žalovaný se k jednání dostavil, na dotaz soudu sdělil, že úvěr ve výši 25 000 Kč mu žalobkyně poskytla, když na tento uhradil 12 800 Kč.3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastníků, z něhož dovodil následující skutková zjištění a právní závěry.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, vzal za prokázané, že ta byla uzavřena dne , datum, mezi žalobkyní a žalovaným. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, který žalovaný čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy, což stvrdil svým podpisem, a rovněž na soudním jednání podpořil. Smluvní strany sjednaly úrok ve výši 8 250 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč, při zápůjční úrokové sazbě 63,33 % ročně, při sjednaném poplatku za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Celková výše spotřebitelského úvěru tak činila 48 750 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splácet v pravidelných 78týdenních splátkách po 625 Kč, když úhrada první splátky připadla na , datum, . Z informace o smlouvě (listinný důkaz na č. l. 11–12 spisu), byla zjištěna platební morálka žalovaného, který podpořil svým vyjádřením žalobní tvrzení žalobkyně, že na poskytnuté částce 25 000 Kč uhradil 12 800 Kč.5. Soud po právní stránce dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z. Tato neplatnost je neplatností absolutní působící od samého počátku a ze zákona. Soud k této povinnosti přihlédne i bez návrhu. V daném případě smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská ve smyslu § 1810 a následující o. z. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Podle čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. Soud považuje dané jednání za rozporné s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. z toho důvodu, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, avšak vedle něj měl žalobkyni uhradit též poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, což představuje 62 % poskytnuté jistiny, a vedle toho úrok ve výši 8 250 Kč, který představuje dalších 33 % poskytnuté jistiny. Výši shora uvedených poplatků vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. V této souvislosti je možné zmínit rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 25 Co 169/2017 - 64 ze dne , datum, v obdobné věci, který uvedl, že není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá. V daném případě odměna za poskytnuté peněžní prostředky činila 95 % poskytnuté částky. Sjednanou celkovou „odměnu“ nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva o úvěru je proto dle názoru soudu neplatným právním jednáním, když o tomto právním názoru soud přítomné účastníky na jednání spravil.6. S ohledem na shora uvedené soud vztah účastníků posoudil podle předpisů upravujících tzv. bezdůvodné obohacení, konkrétně dle § 2991 a § 2993 o. z. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky představující rozdíl mezi částkou žalovanému poskytnutou, to je 25 000 Kč a žalovaným dosud uhrazenou, to je 12 800 Kč. Rozdíl těchto částek představuje 12 200 Kč, když v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, jak z výroku I. daného rozsudku je patrno. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy k úhradě peněžitého plnění dle § 1958 odst. 2 o. z. Takováto výzva byla obsažena v dopise datovaném 17. 7. 2025, který byl téhož dne dán k poštovní přepravě, jak doloženo výzvou i podacím archem. Ve světle § 573 o. z. se výzva dostala do dispoziční sféry adresáta - žalovaného dne 22. 7. 2025, dle uvedené výzvy mělo být plněno do 7 dnů, to znamená do 29. 7. 2025. Pokud žalovaný do uvedeného data neplnil, ocitl se dnem 30. 7. 2025 v prodlení a stíhá jej povinnost též k úhradě úroků z prodlení ve světle § 1968, § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení k datu prodlení činila dle § 2 vládního nařízení číslo 357/2013 Sb. 11,50 % ročně. Soud i v tomto rozsahu, tedy v rozsahu úroku z prodlení vymezeného ve výroku I. rozsudku žalobě vyhověl, když s ohledem na jeho právní názor co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku II. rozsudku je patrno.7. Výrok pod bodem III. daného rozsudku je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalovaný by měl právo na poměrnou část svých účelně vyložených nákladů, tomu však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Soud v této souvislosti uvádí, že při zjišťování úspěchu ve věci vycházel rovněž z kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, jež byly předmětem žaloby ke dni vyhlášení rozhodnutí, to je ke dni 9. 3. 2026. V tomto směru měl na paměti nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08.8. Soud v daném případě nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, v řízení pokračoval, proto bylo třeba doměřit soudní poplatek dle položky 2 bod 2, za užití položky 1 bod 1 písm. a) Sazebníků poplatků do částky 1 798 Kč, neboť žalobkyně z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 1 438 Kč. Doplatek proto činí 360 Kč. Soud uložil tento zaplatit žalobkyni jako straně ve sporu převážně neúspěšné, když vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, kdy splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.9. Soud při úvaze o lhůtě splatnosti částky přiznané výrokem I. daného rozsudku vycházel z ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. a umožnil žalovanému žalobkyni přiznanou částku hradit ve splátkách s uvedením jejich výše a splatnosti. V tomto směru vycházel z účastnické výpovědi žalovaného, z níž vzal za zjištěné osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Žalovaný pobírá plný invalidní důchod třetího stupně ve výši 24 600 Kč a příspěvek na mobilitu ve výši 900 Kč měsíčně, nemá majetek větší hodnoty, nevlastní automobil ani nemovitosti. Žije sám v pronajatém bytě, kde nájemné hradí částkou 5 000 Kč měsíčně a energie částkou 2 200 Kč měsíčně. Splácí úvěry splátkou 6 000 Kč a 2 600 Kč měsíčně, nemá vyživovací povinnosti, s nikým nesdílí společnou domácnost. Soud po odečtení z uvedených příjmů žalovaného nákladů na bydlení, částky životního minima jednotlivce a jednotlivých splátek úvěru dospěl k závěru, že uložení povinnosti žalovanému uhradit žalobkyni částku 12 200 Kč ve lhůtě třech dnů od právní moci rozsudku by bylo zcela jistě pro žalovaného likvidační. Z tohoto důvodu umožnil žalovanému splátky po 1 200 Kč, když má za to, že úhrada pohledávky žalobkyně bude uspokojena v přiměřené výši a takto určené splátky razantním způsobem nezasáhnou do majetkové sféry žalobkyně.