9 C 13/2026-42 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení částky 12 133 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaný uzavřel dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 27. 5. 2024. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, NRKI, BRKI a doložených výpisech z účtu žalovaného.2. V doplnění žaloby žalobkyně na výzvu soudu stran zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že byla ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, když byla žalovanému ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi těmito položkami.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.5. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, , na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství přešly z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v předloženém Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, .6. Žalobkyně soudu předložila Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (včetně Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), z čehož má soud za prokázané, že jako smluvní strany této smlouvy jsou uvedeni právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, smlouva není datována a rovněž není opatřena žádnou formou podpisu smluvních stran. Na základě této smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout nezajištěný bezhotovostní úvěr ve výši až 30 000 Kč na dobu neurčitou, když úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně, když k osobě žalovaného je uveden bankovní účet. , č. účtu, .7. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, se podává k osobě žalovaného, že je vdovec, žije sám v pronajatém bytě, je důchodce s měsíčním příjmem 29 087 Kč a měsíčními výdaji 5 000 Kč.8. Z potvrzení o platbě se podává, že , právnická osoba, . potvrdila, že dne , datum, byla na účtu , č. účtu, vedeném na právní předchůdkyni žalobkyně zaúčtována výdejová platba ve výši 20 000 Kč na účet , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .9. Z dopisu ze dne 26. 5. 2024 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 26. 5. 2024.10. Z bankovních výpisů z běžného účtu č. , č. účtu, , vedeného na žalovaného, se podávají informace o jednotlivých příjmových a výdajových transakcích za měsíce červenec až září 2023, jakož i platební morálka žalovaného.11. Z odpovědi , právnická osoba, . ze dne 15. 1. 2026 k žádosti soudu bylo zjištěno, že bankovní účet č. , č. účtu, má jako majitele účtu vedeného žalovaného, přičemž z přiložené identifikace příchozí platby se podává, že na daný účet byla dne , datum, připsána platba z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, ve výši 20 000 Kč.12. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 561 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.15. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.16. Ustanovení § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.17. Podle § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet.18. V návaznosti na účinnost nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie, nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce („ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to „nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí).19. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí být písemná, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky.20. Aby se tedy žalobkyně mohla dovolávat právních důsledků písemné smlouvy, je nutné prokázat, že tato smlouva skutečně byla mezi účastníky uzavřena – v daném případě zejména prokázat, že žalovaný smlouvu podepsal, tedy k ní připojil svůj podpis, ať už fyzicky nebo ve formě připojení elektronického podpisu. V daném případě však k tomuto prokázání nedošlo – z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný ke smlouvě připojil svůj (prostý elektronický) podpis.21. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně proto není oprávněna požadovat po žalovaném jakákoliv plnění z titulu této smlouvy.22. Žalobkyně však prokázala, že dne , datum, žalovanému poskytla částku 20 000 Kč na bankovní účet, jehož byl v té době žalovaný majitelem, jak vyplynulo z výpisu účtu předloženého , právnická osoba, . Soud proto nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku 20 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila. Žalovaný však žalobkyni uhradil celkově částku 24 267 Kč, tedy částku vyšší, než mu byla právní předchůdkyní žalobkyně prokazatelně poskytnuta (tedy tuto částku již přeplatil), proto žalobkyni právo na úhradu částky z titulu bezdůvodného obohacení již nenáleží. Soud proto žalobu jako takovou zamítl.23. Pouze nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i kdyby žalobkyně doložila smlouvu s řádnými podpisy smluvních stran, soud by v daném případě i přesto posoudil úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve smyslu ustanovení § 588 o. z. jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Ze shora provedených důkazů je nepochybné, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 2