9 C 2/2026-52 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 17 583,30 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu v návrhu uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, dne , datum, , a to distanční způsobem na adrese , Anonymizováno, . Žalobkyně se na základě této smlouvy zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 35 000 Kč. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když zjistila u žalovaného informace týkající se jeho příjmů a výdajů, ověřila, zda se žalovaný nenachází ve veřejných i interních registrech, když toto posouzení bylo provedeno podle interní metodiky schválené ČNB. Žalovanému byla na základě této smlouvy poskytnuta částka 8 060 Kč, a to čtyřmi platbami na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal vedle poskytnuté částky uhradit též poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný uhradil toliko částku 95,12 Kč, a to v šesti platbách.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne , datum, , jakož i všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, předpisu denních splátek a Informací pro spotřebitele, soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše 35 000 Kč s možností postupného i opakovaného čerpání. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou pravidelných denních splátek, jejichž aktuální výše byla určena podle vzorců obsažených v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, jak soud zjistil z jejich obsahu. Dále byla sjednána pevná denní úroková sazba ve výši 1,016 %. Úvěr měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k 4. 5. 2026. Žalovaný se taktéž zavázal k úhradě poplatku za vyplacení tranše úvěr ve výši 1,99 % z čerpané částky.5. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně ve svém interním systému evidovala, že úvěr byl žalovanému bezhotovostně poskytnut na bankovní účet č. , č. účtu, , sjednaný ve smlouvě, a sice dne , datum, ve výši 8 000 Kč a dne , datum, ve výši 1,31 Kč, a to pod variabilním symbolem , var. symbol, . V tomto přehledu bylo dále uvedeno vyplacení částky 35 Kč dne , datum, a částky 24 Kč dne , datum, , vždy na účet , č. účtu, , avšak bez uvedení variabilního symbolu, když tento bankovní účet neodpovídá údajům z předložené úvěrové smlouvy.6. Z dopisu (emailové zprávy) ze dne 21. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru pro prodlení žalovaného v trvání 91 dnů s úhradou nejstarší neuhrazené splátky. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2025, podanou k poštovní přepravě dne 5. 11. 2025 (doloženo podacím lístkem), kdy žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do tří dnů.7. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . bylo zjištěno, že k osobě žalovaného bylo uvedeno, že počet členu ve společně hospodařící domácnosti jsou tři, s příjmem poté tři, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení činí 2 000 Kč, výše dalších nezbytných výdajů činí 1 500 Kč a výše ostatních zbytných výdajů je 3 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 16 066 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 26 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činí 5 186 Kč a disponibilní příjem 10 800 Kč.8. Z listiny Autorizace ověření totožnosti se podává, že žalobkyně autorizovala totožnost žalovaného na základě přímého náhledu na bankovní účet č. , č. účtu, .9. Z BankID výpisu nebyly soudem zjištěny žádné skutečnosti.10. Z Identifikovaných příjmů z účtu žalovaného č. , č. účtu, byly zjištěny příjmy žalovaného v období od , datum, do , datum, .11. Ze soudem vyžádané odpovědi společnosti , právnická osoba, . se podává, že na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaný, byla dne , datum, pod variabilním symbolem , var. symbol, připsána částka 8 000 Kč, a dne , datum, připsána pod týmž variabilním symbolem částka 1,31 Kč.12. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.17. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smluv, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.).20. Soud v daném případě posoudil