9 C 357/2025-38 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 11 629,74 Kč s příslušenstvím. Ke svému právu uvedla, že uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěrový rámec do výše 27 200 Kč. První splátka byla splatná dne 13. 1. 2025 a konec tzv. kreditového rámce měl nastat dne 7. 6. 2026. Žalovaná čerpala částku ve výši 5 000 Kč, přičemž ničeho žalobkyni neuhradila. Poskytnutá částka byla žalované vyplacena na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Žalovaná svou povinnost splácet úvěr řádně a včas nesplnila, ocitla se v prodlení. Žalovaná tak byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 584,15 Kč, přičemž tato částka se skládá z jistiny ve výši 4 996,42 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 96,26 Kč, smluvního úroku ve výši 6 320,35 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 159,60 Kč a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši 11,52 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy v tomto případě požadovala zaplacení částky ve výši 45,59 Kč. Krom zmíněného uplatnila žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5 263,80 Kč od 3. 5. 2025 do zaplacení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud rozhodl za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř., bez nařízení jednání.4. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, se zavázala poskytnout žalované, coby spotřebiteli, částku až do výše 27 200 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit krom jistiny úvěru zaplatit také úrok ve výši 1,066 % denně, dále poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky, dále poplatek za volitelnou službu „Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za Informační SMS servis. V případě prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že výše čistého ověřeného příjmu žalované dle žalobkyně představovala částku ve výši 18 229 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že žalovaná uváděla, že na své půjčky měsíčně vydává částku ve výši 2 500 Kč, na bydlení částku ve výši 6 000 Kč. Ostatní zbytné výdaje pak jsou uvedeny ve výši 500 Kč a nezbytné výdaje uvedeny nejsou. Disponibilní příjem žalované by tak dle této listiny měl být 8 800 Kč. Žalobkyně rovněž předložila listinu označenou jako „identifikované příjmy“, ze které bylo zjištěno, že ve prospěch účtu žalované bylo připsáno za období dvou měsíců celkem 31 plateb, však neoznačených (odesílatel, důvod platby aj.).6. Ze zprávy , právnická osoba, . a poskytnutého výpisu z účtu žalované za období od 1. 12. 2024 do 31. 12. 2024, bylo zjištěno, že ve prospěch účtu žalované byla převedena částka ve výši 5 000 Kč, představující poskytnutý úvěr, což odpovídalo rovněž žalobkyní předloženému přehledu transakcí (č.l. 21).7. Žalobkyně vyzývala žalovanou opakovaně, a to i výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. jak bylo zjištěno z kopie výzvy samotné ze dne 4. 10. 2025, tak potvrzením o podání poskytovateli poštovních služeb.8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.17. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.18. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smluv, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576