11 C 304/2020-19 — Okresní soud v Karlových Varech

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako postupitelem dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byla vyplacena částka 12.000 Kč oproti jeho závazku vrátit nejpozději do [datum] celkem částku 21.600 Kč, tedy i 9.600 Kč, de-facto jako poplatek za poskytnutí úvěru. Jak plyne z obsahu na zahájení řízení, žalovaný fakticky zaplatil 1.800 Kč, zbývající částka nebyla zaplacena ani na základě předžalobní výzvy z [datum], která byla žalovanému zaslána v souladu se smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou žalobkyní s postupitelem. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § [číslo], vztažmo k § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., když smlouvu o zápůjčce, v níž žalovaný figuroval v postavení spotřebitele, shledal jako celek neplatnou pro nepřiměřenou výši ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky a odepřel jí právní ochranu ve smyslu § 6, 8 téhož zákona, zároveň tak počátek běhu prodlení stanovil až dnem následujícím po doručení návrhu žalovanému, přičemž veškeré platby žalovaného započetl na dlužnou jistinu. V tomto rozsahu návrhu vyhověl, ve zbytku jej zamítl jako nedůvodný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Výrok IV. tohoto rozsudku vychází z § 4 písm. i), vztažmo k pol. 1/1a) zákona č. 549/91 Sb., neboť z důvodů v rozsudku uvedených soud ve věci nevydal EPR.