17 C 117/2020-93 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaného vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem manželství (v důsledku výše uvedeného rozvodového rozsudku). Žalobkyně vycházela z toho, že rozvodový rozsudek nabyl právní moci 29. 7. 2017, tedy že žaloba na vypořádání společného jmění může být uplatněna do 29. 7. 2020 (a toho dne také žaloba došla soudu). Uváděla, že v držení žalovaného zůstala převážná část majetku žalovaného (včetně finančních prostředků na účtu žalovaného). 2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Uvedl, že lhůta k provedení vypořádání soudem uplynula již 13. 7. 2020, protože rozsudek nabyl právní moci již 13. 7. 2020. Účastníci se vzdali práva odvolání do rozsudku o rozvodu manželství, který byl vyhlášen 11. 7. 2017, a tak nabyl právní moci doručením účastníků; žalovaný obdržel rozsudek s touto právní mocí a ta odpovídá též obsahu rozvodového spisu. 3. Žalobkyně na základě obsahu rozvodového spisu přisvědčila žalovanému, že lhůta k vypořádání uplynula. Současně zdůraznila, že žaloba byla podána opožděně s ohledem na nesprávný postup soudu v rozvodovém řízení, které vyznačil nesprávnou právní moc na rozvodovém rozsudku žalobkyně a současně tuto nesprávnou právní moc uvedl v aplikaci Infosoud (na www.justice.cz). Žalobkyně požadovala, aby žalovanému nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na okolnosti, pro které žalobkyně opožděně podala žalobu na vypořádání. Dále namítala, že žalobkyně je odkázaná na invalidní důchod, a tak by neměla k dispozici prostředky pro úhradu náhrady nákladů řízení. V prohlášení o majetkových poměrech žalobkyně uvedla, že žije sama, je rozvedená, má pouze příjem z důchodu ve výši 13.086 Kč měsíčně (předtím měla příjem pouze z invalidního důchodu v částce 7.000 Kč měsíčně); výše invalidního důchodu byla potvrzována rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení a oznámením téže. Je vlastníkem nemovitých věcí z nevypořádaného společného jmění v k.ú. [obec] a [obec], užívá byt v podílovém spoluvlastnictví účastníků (jako jedinou z nemovitých věcí, které byly pořízeny za trvání manželství). Účet žalované má v současné době zůstatek 19.100 Kč, má dluh z titulu společného hypotéčního úvěru, dále dluh vůči [jméno] [příjmení] v částce 180.000 Kč (ze smlouvy o zápůjčce), splatný do 31. 5. 2021 a vůči [jméno] [příjmení] v částce 62.000 Kč (z titulu smlouvy o zápůjčce), splatný do 7. 2. 2021; závazky z titulu zápůjček byly převzaty na„ přežití“ žalobkyně. V souvislosti s bydlením žalobkyně platí částku 5.500 Kč měsíčně. Zdravotní stav žalobkyně je nepříznivý. 4. Žalovaný s nepřiznáním nákladů řízení nesouhlasil. Namítal, že žalobkyně nežije na hranici chudoby. Má zajištěno vlastní bydlení, hypoteční úvěr splácí žalovaný. Žalobce žalované poskytoval žalované výživné 5.600 Kč a hradil náklady žalobkyně na bydlení (v době, kdy pobírala invalidní důchod). Žalovaný vyplatil žalobkyni před rozvodem částku ve výši 157.000 Kč převodem na její účet (na vypořádání společného jmění) v lednu až květnu 2017, žalobkyně také měla k dispozici částku z penzijního připojištění ve výši 300.000 Kč. Žalovaný poukazoval na zastupování advokátem se sídlem v [obec] ([příjmení] ulici) a na taktizování, kterého se žalobkyně (její zástupce) v souvislosti s vypořádáním společného jmění dopustila (dopustil). 5. Žalobkyně uvedla, že při svém podání žaloby na vypořádání společného jmění v ničem nepochybila, vycházela z údajů, které jí byly sděleny soudem. Žalobkyně sice obdržela od žalovaného za trvání manželství částku 157.000 Kč, což je však s ohledem na odstup 3,5 roku od současné doby za irelevantní. Žalobkyně dokládala, že obdržela skutečně půjčky od svých věřitelů (uvedených výše) a dále poukázala na to, že na konci prosince 2017 měla na účtu zůstatek minus 479,10 Kč, na počátku minulého roku měla záporný zůstatek 7.264,77 Kč. Žalobkyně potvrdila, že skutečně získala příjem z penzijního připojištění. Ten však využila na to, aby mohla finančně pomoci těžce nemocnému synovi (pokročilé stádium demyelinizačního onemocnění). 6. Soud ověřil u syna účastníků [celé jméno žalovaného] mladšího (z jeho zprávy, kterou učinil prostřednictvím své datové schránky), že ho žalobkyně podporovala v souvislosti s potřebami domácnosti a průběhem vážného onemocnění syna účastníků. [celé jméno žalovaného] uvedl pořízení čističky vzduchu, ledničky, elektrického polohovacího roštu do postele na zakázku (aby byl rošt správně funkční). [celé jméno žalovaného] připustil, že za poslední dva roky se jednalo celkem o částku 300.000 Kč [celé jméno žalovaného] připojil vyšetření v Centru pro demyelinizační onemocnění z 13. 7. 2018, které potvrzovalo těžkou invaliditu (postižení horních i dolních končetin, zraku, spasticitu, závislost na pomoci manželky). 7. V reakci na vyjádření [celé jméno žalovaného] mladšího žalovaný namítal, že uvedené náklady na vybavení pro [celé jméno žalovaného] by nedosahovaly částky 300.000 Kč. Nadto nic se nemění na tom, že žalobkyně informace o svém majetku zamlčovala a že se nestarala o svůj majetek. Žalobkyně namítala, že žalobkyně nic nezamlčovala, protože v době rozhodování o nákladech řízení žádný majetek, který by mohl sloužit k úhradě nákladů řízení, nemá. Ve výjimečných případech by se sice mohlo zohlednit, že se účastník řízení zbavil svých prostředků, takové podmínky však u žalobkyně dány nejsou (žalobkyně prostředky vynaložila chvályhodným způsobem). Žalovaný sice poskytoval žalobkyni finanční prostředky, to však bylo ještě v době trvání manželství před několika lety. 8. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) a rozhodl o žalobě (na žádost účastníků) bez nařízení jednání. 9. Podle ustanovení § 740 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Podle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné. 10. Protože žaloba byla podána opožděně po uplynutí lhůty tří let od právní moci rozvodového rozsudku (tj. po 13. 7. 2020), nemohla být žaloba na vypořádání zaniklého společného jmění ve smyslu § 740 o. z. úspěšná (to bylo zřejmé již před rozhodnutím soudu oběma účastníkům); nastaly důsledky uvedené v § 741 o. z. V této souvislosti je vhodné zmínit, že ve spisu zdejšího soudu sp. zn. 11 C 127/2017, ve které byl projednán rozvod manželství účastníků, je na rozsudku o rozvodu manželství z 11. 7. 2017 vyznačena právní moc dnem 29. 7. 2020 (tato informace je uvedena i v databázi Infosoud). Uvedené datum je však zřejmě chybné, protože po vyhlášení rozsudku dne 11. 7. 2017 se účastníci vzdali odvolání proti uvedenému rozsudku (ostatně žalovaný se k návrhu žalobkyně připojil, a tedy šlo o rozvod manželství bez možnosti odvolání proti rozvodu manželství: § 395 z. č. 292/2013 Sb.). Právní moc byla závislá na doručování účastníkům (v uvedeném případě datovou schránkou ve vztahu k zástupci žalobkyně a poštou ve vztahu k žalovanému). Žalovanému byl doručen rozsudek dne 13. 7. 2017, zástupci žalobkyně (který zastupoval i v řízení o rozvod manželství) dne 11. 7. 2017. Rozsudek nabyl právní moci 13. 7. 2017 (§ 159 o. s. ř.). Pokud žalobkyně (její zástupce) obdržel rozsudek s chybnou doložkou právní moci (29. 7. 2017) a taková právní moc byla vyznačena i v aplikaci Infosoud, nemohla žalobkyně (její zástupce) vědět, že skutečná lhůta pro podání žaloby na vypořádání společného jmění (zaniklého rozvodem) uplyne již dnem 13. 7. 2017 (ani účast zástupce manželky na jednání nezajišťovala vědomost o dřívějším nabytí právní moci, protože rozsudek byl doručován žalovanému poštou. Postup žalobkyně (jejího zástupce) tak byl veden přesvědčením (vyvolaným nesprávně vyznačenou doložkou právní moci), kdy lhůta pro podání žaloby uplyne. To však nic nemění na tom, že lhůta k podání žaloby uplynula a žalobkyně se již vypořádání společného jmění nemůže domáhat. 11. Protože žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, vzniklo žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud přihlédl k argumentaci žalobkyně a námitkám žalovaného, a tak dospěl k závěru, že jsou splněny výjimečné důvody pro nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žalovanému (§ 150 o.s.ř.). Oba nejrozšířenější komentáře k o. s. ř. - [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009,