17 C 181/2020-34 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2.938,90 Kč z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] uzavřené mezi účastníky řízení dne 6. 4. 2011. 3. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci řízení uzavřeli dne 6. 4. 2011 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění právní ochrany, které se žalobkyně z pozice pojistitele zavázala žalovanému poskytnout, a závazek žalovaného hradit žalobkyni pojistné. Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 7. 4. 2011. Žalovaný žalobkyni neuhradil pojistné za období od 7. 10. 2016 do 11. 5. 2017 v celkové výši 2 938,90 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Nejprve se soud zabýval, zda je ve věci mezinárodně příslušný; žalobkyně je totiž zahraniční právnickou osobou. Podle čl. 14 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis) je soud ve věci příslušný (s ohledem na bydliště žalovaného). Soud se dále zabýval tím, jaké hmotné právo je ve věci na vztah podle pojistné smlouvy aplikovatelné. Podle čl. 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] (Řím I) je rozhodné hmotné právo státu, ve kterém se nachází pojištěné riziko, tj. právní řád České republiky. 6. Jelikož pojistná smlouva byla uzavřena v době do 31. 12. 2013, použije se podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na tento právní poměr právní úprava platná a účinná do 31. 12. 2013, tedy zákon č. 37/2004 Sb. a občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen„ občanský zákoník“). 7. Podle § 2 zákona č. 37/2004 Sb. je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. 8. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb. má pojistitel právo na pojistné za pojistnou dobu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. 9. Podle § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění vlastního také úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Mezi účastníky řízení byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu § 2 zákona č. 37/2004 Sb. Žalovaný neplnil svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázal, když žalobkyni nezaplatil pojistné za období od 7. 10. 2016 do 11. 5. 2017. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni, kdy mělo být pojistné dle příslušného ustanovení pojistných podmínek uhrazeno. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.