11 C 224/2019-102 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se návrhem z 12. 4. 2019 domáhala zaplacení částky 65.546,06 Kč z titulu ušlé mzdy za dobu pracovní neschopnosti od 14. 3. 2016 do 28. 2. 2017, přičemž zákonný úrok z prodlení vázala na splatnost předžalobní výzvy z 3. 8. 2018. Svůj návrh následně rozšířila podáním z 5. 9. 2019, kterým se dále domáhala zaplacení částky 250.000 Kč, jako nároku za ZSU, částky 12.500 Kč, jako nároku na bolestném, a částky v souhrnné výši 7.150 Kč za náklady spojené s vypracováním znaleckých posudků na ZSU a bolestné, přičemž zákonný úrok z prodlení za nově uplatněný nárok vázala na splatnost předžalobní výzvy z 8. 7. 2019. Veškeré tyto nároky pak vychází z pracovního úrazu žalobkyně, k němuž došlo 6. 10. 2015 v rámci pracovního poměru u žalované společnosti. O rozšíření žalobního petitu pak rozhodl podepsaný soud svým usnesením ze 4. 10. 2019, č. j. 11 C 224/2019-35, s PM k 4. 10. 2019. 2. Žalovaná, v případě všech žalobkyní uplatněných nároků, pak zpochybnila jejich příčinnou souvislost s pracovním úrazem žalobkyně z 6. 10. 2015 s tím, že do té doby vzniklé nároky byly žalobkyni plně odškodněny, a to plněním ze strany pojišťovny. Svůj zamítavý návrh žalovaná opírala o stanoviska pojišťovny ze 17. 4. 2018, resp. 15. 8. 2019, vydaná v rámci šetření pojistné události [číslo] (č.l. 16 – 17 spisu), přičemž tato stanoviska pojišťovny vycházela z odborné zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] z 12. 4. 2018 (č.l. 46 – 48 spisu), z jejíchž závěrů uvedená lékařka, jako soudní znalec, dovodila, že pracovní neschopnost žalobkyně za dobu počínaje dne 14. 3. 2016 již nesouvisela s pracovním úrazem z 6. 10. 2015, který způsobil lehké poranění, bez trvalých následků, tudíž ani nepředpokládá vznik dalších nároků na odškodnění. 3. Při svém rozhodování soud důsledně vycházel z výsledků koncentračního jednání, které proběhlo dne 17. 1. 2020, a kde došlo k vymezení sporných a nesporných skutečností mezi účastníky. Z protokolu o tomto koncentračním jednání jednoznačně plyne, že jedinou spornou skutečností zůstává, zda pracovní neschopnost žalobkyně za období od 14. 3. 2016 do 28. 2. 2017, a z toho plynoucí nárok na ušlou mzdu, resp. nově uplatněné nároky na bolestné (zde zejména v souvislosti s operativním zákrokem z 11. 10. 2016) a ZSU, jsou či nejsou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, který žalobkyně utrpěla dne 6. 10. 2015. Žalovaná výslovně nezpochybnila a uznala nově uplatněné nároky žalobkyně co do jejich výše, ovšem pouze za předpokladu, že bude prokázána jejich příčinná souvislost s úrazovým dějem z 6. 10. 2015, tedy že tyto nároky budou, jinak řečeno, prokázány co do svého základu. 4. Dlužno podotknout, že odborné závěry, o které opírala žalovaná svůj zamítavý postoj k návrhu na zahájení řízení, zůstaly ve věci osamoceny. 5. Z jiných ve věci provedených důkazů, a to konkrétně znaleckého posudku znalce [celé jméno znalce] z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, onkochirurgie, a stanovení nemateriální újmy na zdraví, [číslo] z 18. 5. 2019 (č.l. 27 – 30 spisu), doplňku k tomuto znaleckému posudku [číslo] 20 z 30. 6. 2020 (č.l. 58 – 64 spisu), a to včetně výslechu znalce před soudem, jemuž předcházelo písemné vyjádření k námitkám žalované z 30. 9. 2020 (č.l. 74 – 75 spisu), dospěl soud k závěru, že je prokázána příčinná souvislost mezi úrazovým dějem z 6. 10. 2015 a nově uplatněnými nároky žalobkyně, jejichž výše, jak již shora uvedeno, nebyla žalovanou zpochybněna, přičemž znalcem byly nároky na bolestné a ZSU oceněny v souladu s platnými právními předpisy, tedy ve smyslu nařízení vlády [číslo] resp. [číslo]. Soud v této souvislosti poznamenává, že k důkazu neprováděl jednotlivé lékařské zprávy ze zdravotní dokumentace žalobkyně, s nimiž kompletně, jako s prameny svého znaleckého posudku, pracoval soudem stanovený znalec, přičemž závěry znalcem uvedené jsou dále podporovány posudky o bolestném z 16. 10. 2015 (č.l. 24 spisu), resp. z 11. 10. 2015 (příloha spisu), přičemž příčinná souvislost dále plyne i z potvrzení MUDr. [jméno] [příjmení] z 1. 6. 2017 (příloha spisu), v tomto případě ve vztahu k pracovní neschopnosti žalobkyně v období od 14. 3. 2016 do 28. 2. 2017, resp. dále propouštěcí zprávou z 13. 10. 2016, vystavenou v souvislosti s operačním zákrok žalobkyně (č.l. 26 spisu). Soudem ustanovený znalec se při zpracování svých znaleckých posudků shora označených vypořádal i s odborným stanoviskem MUDr. [jméno] [příjmení] a jejími odlišnými závěry, přičemž nelze přehlédnout skutečnost, že znalcem zpracovaný posudek má„ vyšší právní sílu“, než odborné stanovisko předložené stranou žalovanou a konstatované k důkazu. 6. Ze závěrů shora označených znaleckých posudků, resp. dodatků k nim, má soud příčinnou souvislost mezi úrazovým dějem z 6. 10. 2015 a nově uplatněnými nároky žalobkyně, za prokázanou. Soudem ustanovený znalec měl, již při zpracování svého znaleckého posudku [číslo] z 18. 5. 2019, minimálně pak při zpracování jeho doplňku z 30. 6. 2020, k dispozici kompletní zdravotní dokumentaci žalobkyně, o kterou se mohl plně opřít, a na základě které dospěl k závěrům svých znaleckých posudků. Tyto závěry pak obhájil i v rámci svého výslechu před soudem. Z nich jednoznačně plyne, že pracovní neschopnost žalobkyně, i po 14. 3. 2016, byla v příčinné souvislosti s úrazovým dějem z 6. 10. 2015, což je nepochybné zejména v souvislosti s operačním zákrok z 11. 10. 2016, který žalobkyně podstoupila k odstranění zdravotních potíží a komplikací, kterými by, nebýt úrazového děje, jinak netrpěla. Znalec výslovně uvádí, že aktuální zdravotní problémy žalobkyně vznikly jako důsledek jejího zranění z 6. 10. 2015, přičemž trvalým následkům by se žalobkyně mohla vyhnout v případě jiného pracovního zařazení, které jí však nebylo nabídnuto, přičemž zároveň nebylo zjištěno jakékoliv porušení léčby ze strany žalobkyně, zhoršení následků úrazu pak způsobila i infekce rány a vytvoření krevního výronu, související s pracovním zařazením žalobkyně. Znalec dále dospěl k závěru, že další pracovní neschopnost žalobkyně je v přímé souvislosti s úrazovým dějem, a to s ohledem na vzniklé posttraumatické komplikace, byť primárně tato pracovní neschopnost byla vystavena na základě jiné diagnózy, přičemž podle odhadu znalce se psychické potíže žalobkyně, vyvolané úrazovým dějem a po celou dobu přetrvávající, podílejí na jejím celkovém zdravotním stavu v rozsahu 30 % - 50 %. 7. Pokud pak žalovaná namítala, že znalec překročil rámce své odbornosti, pokud se vyjadřoval k psychické újmě žalobkyně, pak tento názor soud nesdílí, neboť, jak již shora uvedeno, jedná se o znalce mj. se specializací nemateriální újmy na zdraví, navíc tato argumentace žalované se jeví lichou za situace, že žalovaná, pro případ prokázání nároku žalobkyně co do základu, uznala její nárok co do výše. 8. Zbývá uzavřít, že žalobkyně prokázala i platby za zpracování znaleckých posudků, jak plyne z listin založených na č.l. 21 – 22 spisu, přičemž podání žaloby u soudu předcházela předžalobní výzva z 8. 7. 2019. 9. Soud tedy uzavírá, a to poté, co jednotlivé důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, že má za prokázanou příčinnou souvislost mezi úrazovým dějem z 6. 10. 2015 a nároky žalobkyně na odškodnění, které byly předmětem tohoto řízení, plně vycházeje ze znaleckých zjištění znalce [příjmení] [celé jméno znalce], Ph. D. tak, jak plynou z podaných znaleckých posudků, jejichž závěry znalec přesvědčivě obhájil na jednání podepsaného soudu. Skutečnost, že žalobkyně zjevně nepracovala ve vhodném pracovním prostředí, resp. na pro ni vhodné pracovní pozici, což vedlo zřejmě k vyvolání trvalých zdravotních komplikací, resp. zhoršení následků úrazového děje, nemůže jít v žádném případě k tíži žalobkyně. Pokud pak posttraumatické problémy žalobkyně byly jen jednou z příčin její pracovní neschopnosti za žalované období, pak právě tyto příčiny má soud za primární a od ostatních zdravotních problémů neoddělitelné. Soud tak návrhu vyhověl ve smyslu § 269, 271a) a 271c) zákoníku práce. 10. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. Vycházeje z vyčíslení nákladů právního zastoupení žalobkyně, které bylo provedeno podáním z 5. 2. 2021, přiznal žalobkyni na účelně vynaložených nákladech celkem částku 116.093,74 Kč. Především při vyčíslení uplatňovaných nákladů přehlédla strana žalující skutečnost, že zaplacený soudní poplatek ve výši 2.622 Kč, jí byl vrácen usnesením podepsaného soudu z 31. 5. 2019, č. j. EPR 92558/2019-12, takže již netvoří součást nákladů řízení. Soud přiznal straně žalující na nákladech právního zastoupení za čtyři úkony právní služby po 3.740 Kč a čtyři režijní paušály po 300 Kč, a to za předžalobní výzvu k plnění, převzetí a přípravu zastoupení, sepis návrhu a sepis repliky z 5. 9. 2019 k výzvě soudu, a to konkrétně za období, kdy předmětem sporu bylo zaplacení částky 65.546,06 Kč. Soud dále přiznal straně žalující na nákladech právního zastoupení za sedm úkonů právní služby po 9.660 Kč a sedm režijních paušálů po 300 Kč, a to za sepis návrhu na rozšíření žaloby, vyjádření ke