11 C 343/2020-17 — Okresní soud v Karlových Varech

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru, resp. půjčky. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [anonymizována tři slova] jako postupitelem dne 7. 8. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1201042055, na základě které mu byla poskytnuta částka 10.000 Kč oproti závazku žalovaného zaplatit 58 týdenních splátek po 305 Kč, tedy celkem částku 17.690 Kč, tedy vedle poskytnuté jistiny i odměnu za administrativní činnost, hotovostní inkaso splátek, a to vše při výši úrokové sazby 23,72% ročně, což znamená, že vedle poskytnuté jistiny měl celkem vrátit částku navýšenou o 44% poskytnuté jistiny. Žalovaný fakticky uhradil pouze částku 1.830 Kč. Shora specifikovanou úvěrovou smlouvu uzavřel žalovaný v pozici spotřebitele. Aktivní legitimace žalobkyně pro řízení jako postupníka plyne ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené s postupitelem dne 29. 11. 2019. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § 2991, vztažmo k § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., když obě smlouvy jako celek posoudil jako neplatné pro nepřiměřenou výši celkové částky k jejímuž vrácení se žalovaný zavázal v porovnání s výší poskytnuté jistiny a s přihlédnutím k době trvání smluvního závazku, přičemž veškeré platby žalovaného soud započetl na dlužnou jistinu, počátek prodlení žalovaného pak stanovil dnem následujícím po doručení žaloby žalovanému, a to právě z toho důvodu, že návrh byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Své závěry shora uvedené pak soud promítl do výroků I., II. tohoto rozsudku, kdy návrhu vyhověl pouze ohledně dlužné jistiny včetně zákonného příslušenství, ve zbytku jej zamítl jako nedůvodný. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Výrok IV. tohoto rozsudku vychází z § 4 písm. i), vztažmo k položce 1/1a) zákona č. 549/91 Sb. o soudních poplatcích, neboť z důvodů shora uvedených soud ve věci nevydal EPR.