11 C 394/2020-23 — Okresní soud v Karlových Varech

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru. Na jednání soudu dne 12. 3. 2021, které bylo zároveň jednáním koncentračním, kde žalobkyně setrvala na svém návrhu, a žalovaná tento návrh konkrétním způsobem nezpochybnila, soud uzavřel důkazní řízení i koncentraci řízení. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná uzavřela se [právnická osoba] jako postupitelem dne 18. 11. 2016 smlouvu o úvěru [číslo] to v pozici spotřebitele, na základě které jí byla vyplacena částka 30.000 Kč oproti jejímu závazku vrátit nejpozději do 13. 12. 2017 celkem částku 50.700 Kč, tedy i 20.700 Kč, de-facto jako poplatek za poskytnutí úvěru. Jak plyne z obsahu na zahájení řízení, žalovaná fakticky zaplatila 15.500 Kč, zbývající částka nebyla zaplacena ani na základě předžalobní výzvy k plnění, která byla žalované zaslána v souladu se smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou žalobkyní jako postupníkem s postupitelem dne 24. 6. 2020. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce dle § [číslo], vztažmo k § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., když smlouvu o úvěru, v níž žalovaná figurovala v postavení spotřebitele, shledal jako celek neplatnou pro nepřiměřenou výši ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, včetně ujednání o smluvní pokutě, a odepřel jí právní ochranu ve smyslu § 6, 8 téhož zákona, dále též s odkazem na § 1810 a násl. téhož zákona, zároveň tak počátek běhu prodlení stanovil až dnem následujícím po doručení návrhu žalované, přičemž veškeré platby žalované započetl na dlužnou jistinu. V tomto rozsahu návrhu vyhověl, ve zbytku jej zamítl jako nedůvodný. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala ještě před zahájením jednání ve věci samé svůj návrh částečně zpět podáním z 11. 1. 2021, soud v tomto rozsahu řízení zastavil dle § 96 o. s. ř., a to výrokem III. tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Výrok V. tohoto rozsudku vychází z § 4 písm. i), vztažmo k pol. 1/1b) zák. č. 549/91 Sb., neboť z důvodů shora uvedených, nebyl ve věci vydán EPR.