11 C 60/2019-59 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem rozhodování soudu byl návrh žalobce ze 4. 3. 2019, kterým se domáhal zaplacení částky 464.278 Kč, představující ZSÚ žalobce v souvislosti s úrazem v areálu žalované ze 4. 3. 2016, a to včetně nezbytných nákladů na vynaložení jízdného na s tím související lékařská vyšetření a rehabilitace, poplatky v nemocnicích a zpracované znalecké posudky, resp. odborná vyjádření. 2. Podáním z 11. 3. 2021 vzal žalobce co do částky 232.139 Kč (následně upřesněno bez příslušenství, které nebylo předmětem původního návrhu) svůj návrh zpět, na což reagoval soud usnesením o částečném zastavení řízení, které vydal na svém jednání 25. 5. 2021. Je nepochybné, že tímto svým procesním úkonem žalobce reagoval na výsledek sporu vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. 11 C 43/2018, ve kterém bylo rovněž ve vztahu k úrazovému ději ze 4. 3. 2016, rozhodováno o nároku žalobce na zaplacení bolestného, když s právní mocí k 5. 2. 2021 bylo rozhodnuto i o míře spoluúčasti obou účastníků řízení na tomto úrazovém ději, jak bude následně blíže rozvedeno. 3. Žalovaná, přes výsledek sporu ve věci sp. zn. 11 C 43/2018, i nadále zpochybňovala míru svého spoluzavinění za úraz žalobce, domáhala se přezkoumání aktuálního stavu žalobce a revize závěrů znaleckého posudku soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] z 29. 6. 2017 [číslo] které se staly podkladem pro rozhodnutí soudu v uvedené věci s tím, že dostatečně nezohlednil zdravotní stav žalobce k datu zpracování posudku, nově pak vznesla i námitku podjatosti vůči osobě soudního znalce [jméno] [jméno], jehož odborné vyjádření v uvedené věci se stalo podkladem pro tvrzení žalobce o nedostatečném zajištění bezpečnosti na sjezdovce provozované žalovanou. 4. Přesto, že z pohledu soudu vznesla žalovaná námitku podjatosti vůči osobě znalce [jméno] [jméno] opožděně, neboť tak neučinila ve věci sp. zn. 11 C 43/2018, kde odvolací soud provedl dožádaný výslech znalce, soud z procesní opatrnosti na svém jednání dne 1. 10. 2021 tuto námitku jako neodůvodněnou zamítl, a to s ohledem na vyjádření znalce z 8. 7. 2021 (založeno ve spise na č.l. 44 – 45 spisu). Na témže jednání důkazní návrhy strany žalované, k nimž nepřihlédl, a které tato učinila na koncentračním jednání dne 25. 5. 2021, zamítl jako nedůvodné, resp. nadbytečné, a to z důvodů, které budou níže uvedeny. 5. Jak již shora uvedeno, okolnosti úrazového děje žalobce v areálu žalované ze dne 4. 3. 2016 byly podrobně zjištěny v rámci řízení vedeného u podepsaného soudu pod sp. zn. 11 C 43/2018. 6. Jak plyne z rozsudku OS K. Vary č. j. 11 C 43/2018-128 z 14. 2. 2020, vzal soud tedy především za prokázané, že k úrazu žalobce došlo ve [anonymizováno] žalované dne 4. 3. 2016 (přes nesprávnou dataci záznamu o úrazu dnem 5. 3. 2016), a to konkrétně v dolní části modré sjezdovky lehké obtížnosti s převýšením 74 metrů při délce [číslo] metrů s označením 7b – [jméno] [příjmení], jak plyne z mapky založené na č.l. 23 spisu, když tomuto faktu odpovídá nejen účastnická výpověď žalobce, ale i výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] – manželky žalobce (přes drobné rozpory v těchto výpovědích, např. pokud se týká otázky, zda žalobce měl v době úrazu při sobě mobilní telefon či nikoliv), zejména pak skutečnost, že zdravotní poškození žalobce odpovídá jeho pádu do potoka z výšku cca 3 metry, pak plyne ze závěrů znaleckého posudku z 29. 6. 2017 [číslo] zpracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] z oboru zdravotnictví, odvětví orthopedie, specializace traumatologie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, jehož závěry znalec obhájil ve své výpovědi učiněné před dožádaným OS [obec] dne 29. 11. 2018. Žalobci popisovanému úrazovému ději, tedy pádu do koryta potoka, odpovídají i svědecké výpovědi obou na místě zasahujících záchranářů – členů horské služby, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], vycházející zároveň ze záznamu o zásahu [číslo] s tím, že v den úrazového děje bylo v dané lokalitě polojasno, beze srážek, mírný vítr, jak dále plyne i z meteorologické předpovědi v době rozhodné. Žalobce jako zákazník předmětného [anonymizováno] se při zakoupení jízdenky seznámil s jeho přepravními podmínkami a návštěvním řádem (viz příloha [číslo] spisu). 7. Jak již shora rovněž uvedeno, vlastní úrazový děj nikdo neviděl, což, jak plyne z výpovědi obou záchranářů, je logicky možné, s přihlédnutím k terénu v místě úrazu, které je zároveň málo frekventované, takže je nutno vycházet z popisu úrazového děje tak, jak jej učinil sám žalobce (tento se nepodařilo zpochybnit), tedy že k úrazu došlo v důsledku toho, že žalobce se nestačil vyhnout skupině osob na místě se nacházejících, a v důsledku toho řádně najet na mostek přes potok, což vedlo k jeho pádu do koryta tohoto potoka. Ve věci slyšení svědci, [příjmení] a [příjmení], uvedli, že, pokud si vzpomínají, měl žalobce jako příčinu úrazu uvést náhlou křeč v dolní končetině. Z lékařské dokumentace žalobce, s níž pracoval i shora označený znalec, však nic nenasvědčuje tomu, že by žalobce měl v době před úrazem problémy oběhového systému, naopak jeho zdravotní stav, s přihlédnutím k věku, byl velmi dobrý, z výpovědi žalobce i jeho manželky plyne, že byl celoživotním sportovcem a zkušeným lyžařem. 8. Pokud jde o druhou, a to zcela zásadní spornou skutečnost, tedy zda k úrazovému ději došlo v místě, které si vyžadovalo povinné označení jako atypické místo na sjezdovce, dospěl soud k závěru, že tomu tak bylo. 9. Soud k důkazu konstatoval soubor fotografií, odpovídající obsahu DVD, které měly prokazovat, že místo úrazu bylo řádně zajištěno ochrannými sítěmi, resp. matracemi. Pokud jde o označení tohoto místa jako místa atypického, sám jednatel žalované ve své účastnické výpovědi uvedl výslovně, že neví přesně, jak předmětné místo bylo v den, kdy k úrazu došlo, zabezpečeno, resp. označeno, s tím, že zpravidla byl před mostkem ve vzdálenosti cca 100 metrů umístěn výstražný vykřičník, jako prevence a upozornění na zúžení cesty, resp. překážku na cestě. Oba zasahující záchranáři pak v podstatě uvedli, že si na bližší označení místa nepamatují, což tedy platí i o jeho zabezpečení s tím, že stav místa úrazu nedoznal změn od okamžiku jejich zásahu do doby, kdy se na místo vrátili, s časovým odstupem, pořídit zde příslušnou fotodokumentaci. Mimoto svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že se dlouhodobě zajímá o otázky bezpečnosti v lyžařských areálech ČR, působí v roli jakéhosi metodika, a na toto téma také přednáší, i když připustil, že místo úrazu je svým způsobem rizikové, dle jeho názoru není jeho označení pro provozovatele areálu povinné. Vzhledem ke skutečnosti, že předložená dokumentace není přesně časově ohraničená, nepodařilo se straně žalované prokázat, že zde zachycený stav odpovídá místu úrazového děje v okamžiku úrazu žalobce, či fotografie toto místo zachycují v jiném časovém okamžiku, tedy později. 10. Soud se nemohl ztotožnit s tím, že není povinností žalované, jako provozovatele areálu, řádně označit a zabezpečit potenciálně rizikové místo, a to s ohledem na obsah ČSN [číslo] zabývající se otázkou značení a zabezpečení v zimním středisku, která pod bodem 5 rozlišuje zdroje typického a atypického nebezpečí, přičemž mezi zdroje atypického nebezpečí patří mj. pevné i dočasné překážky, nadjezdy i podjezdy, křížení sjezdových tratí a propasti a strmé úseky mimo tyto tratě, přičemž všechny zdroje atypického nebezpečí musí provozovatel areálu řádně zajistit opatřeními k bezpečnosti jeho provozu. Takovýmto místem je bezpochyby, z pohledu soudu, můstek přes vodní tok, resp. prudký a vysoký břeh koryta tohoto vodního toku. K obdobným závěrům došel ve svém odborném vyjádření i soudní znalec [jméno] [jméno] z oboru sport, odvětví bezpečnost účastníků na sjezdových tratí a posuzování prováděných činností z hlediska bezpečnosti provozu v oblasti lyžování z 13. 8. 2018, který ve svém odborném stanovisku z předmětné ČSN přímo vychází. 11. Pokud jde o poslední spornou otázku, tedy zda je dána příčinná souvislost mezi úrazovým dějem tvrzeným žalobcem a jeho aktuálním zdravotním stavem, soud v plném rozsahu vycházel ze shora označeného znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], jeho výpovědi před soudem a obsahu všech lékařských zpráv, které měl znalec k dispozici. 12. Shora uvedeným rozsudkem pak podepsaný soud zavázal žalovanou k zaplacení žalované částky žalobcem ve výši 20 %, když míru spoluzavinění žalobce na vzniku úrazu ze 4. 3. 2016 stanovil v rozsahu 80 %, žalované pak v rozsahu 20 %. 13. K včasnému odvolání obou účastníků řízení ve věci rozhodoval Krajský soud v Plzni, který svým rozsudkem z 20. 1. 2021 č. j. 18 Co 78/2020-173 změnil odvoláním napadený rozsudek soudu podepsaného tak, že žalovanou zavázal zaplatit žalobci žalovanou částku ve výši 50 %, když dospěl k závěru, že každý z účastníků se podílel na úrazovém ději ze 4. 3. 2016 ve stejném rozsahu. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu soud podepsaný vyjímá zejména následující: 14. V posuzované věci z provedeného dokazování vyplývá, že dne 4. 3. 2016 došlo v areálu žalované v do