13 C 260/2020-34 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smluvní pokuty, kterou žalobkyně po žalovaném požadovala dle smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací na službu internet [číslo] uzavřené mezi oběma účastníky dne 9.7. 2018 a ukončené dne 31. 3. 2019. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci uzavřeli dne 9.7. 2018 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací na službu internet [číslo] na základě které žalobkyně zajišťovala žalovanému službu spočívající v poskytování služby internet. Touto smlouvou pronajala žalobkyně žalovanému technické zařízení – modem specifikovaný ve smlouvě, které se žalovaný zavázal vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy dle čl.13 zvláštních podmínek smlouvy; pro případ nesplnění této povinnosti sjednaly strany smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč Smlouva byla ukončena k 31.3.2019 Žalovaný pronajaté zařízení ve sjednané lhůtě, přes výzvu žalobkyně ze dne 29.4.2019 nevrátil. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne k zaplacení smluvní pokuty. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tj. účastníci si sjednali pro případ nevrácení pronajatého technického zařízení po ukončení smluvního vztahu smluvní pokutu, žalovaný zařízení nevrátil, žalobkyni vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že o úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.