13 C 296/2021-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou z 28.6.2021 po žalované domáhala zaplacení částky 8.652,15 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 15.9.2017 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytnout žalované úvěr ve výši 14.000 Kč a závazek žalované tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 12283 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 439 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ze smluv. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 14.000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté částky vrátit včetně souhrnného poplatků týdenními splátkami stanovenými ve smlouvách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání závazku uhradila na splátkách 5200 Kč, po postoupení pohledávky 1000 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny. Žalované se dostalo plnění ve výši 14000 Kč, v souladu se smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění vrátit, po odečtení již uhrazených částek, které byly věřitelem zúčtovány toliko na jistinu a úrok z prodlení. Žalované tak uložena povinnost k plnění, včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem žaloby nebyly žádné nároky ze smlouvy (souhrnný poplatek) soud se platností smlouvy dle § 1813 občanského zákoníku nezabýval. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142, § 142a) o.s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.